Astronauti ztracení ve vesmíru, opuštění svými vesmírnými agenturami a nekonečně bloudící v nesmírné prázdnotě ve vesmíru. Říká se jím duchové kosmonautů a jsou tématem mnoha teorií a velkou záhadou.
Všechny případy se týkají sovětských astronautů a vůbec jejich existence. Sověti totiž nikdy neuznali ale ani neprokázali, že by se kdokoli jiný kromě Jurije Gagarina, vrátil z vesmíru zpět živý.
Lidé sledující tuto záhadu nepochybují o tom, že mrtvá těla astronautů mohou v současnosti dosahovat vzdálenosti asi 9 miliard kilometrů od Slunce a být tak prvními lidmi, kteří kdy dosáhli hranic Sluneční soustavy.
Jejich těla jsou dokonale zachovalé, zmrzlé na 270 stupňů pod nulou. Jejich malé kapsle se již 50 let vzdalují od Země rychlostí téměř 30 000 km/h. Byli prvními kosmonauty ztracenými ve vesmíru, když se kvůli chybě už nikdy nemohli vrátit zpět.
Ludmila Tokova
První významný záznam byl získán 28. listopadu 1960, kdy byl rozpoznán signál SOS, přicházející z pohybujícího se objektu, který se od Země vzdaloval. O několik měsíců později, v květnu 1961, zaznamenali hlas první ženy ve vesmíru. Ludmily Tokové, která však ve svém posledním přenosu zpět k Zemi hlásila, že něco není v pořádku a že „hoří“.
Dva dny po těchto nahrávkách Sověti ohlásili incident s bezpilotní kosmickou lodí Sputnikem 7, která shořela v atmosféře při opětovném vstupu.
Podle seznamu v článku Sovětský vesmírný program konspirační obvinění na Wikipedii (samozřejmě označený jako postrádající neutralitu a pravdivost) zahrnuje patnáct těchto případů, kromě tří dalších případů pohřešovaných astronautů, které byly nějakým způsobem potvrzeny jako nepravdivé.
Ze všech domnělých případů kosmonautů, kteří neexistovali, je nejvíce zdokumentovaný – ale ne nutně pravdivý ani opak – případ Vladimíra Iljušina. Vesmírní experti se domnívají, že mrtvých astronautů nebylo víc než těch, které oficiálně uznaly Spojené státy a Sovětský svaz. Co si o tom myslíte?