Hluboko pod povrchem oceánu u jižního Kalifornského zálivu, existuje famózní scenérie, plná ohromujícího života. Ale teprve teď vědci začínají chápat, jak tento rozmanitý ekosystém vzkvétá a přežívá v tak zdánlivě nepřátelském prostředí.
Dvoudílná mise se skládala z mapování hydrotermální větrací oblasti známé jako Auka a nově objevené oblasti JaichMatt, vzdálené pouze 2 kilometry. Obě oblasti vzbuzují pozornost vědců zvláště kvůli neobvyklým chemickým a geologickým interakcím v sopečném hlubinném prostředí. JaichMaat ale není jen domovem mnoha hydrotermálních kalcitových kopců, dosahujících až 25 metrů a odvzdušňovacích tekutin, které dosahují teplot 287 ° C (549 ° F). Během podmořského průzkumu byly také odhaleny neidentifikovatelné druhy a rysy, jako například hydrotermální tekutiny vlévající se do „podzemních jezer a vodopádů“.
Největší průduch, vhodně pojmenovaný Tay Ujaa nebo také „Big Cave“, sestává z vápencových jeskynních struktur, které vznikly jako vedlejší produkt hydrotermální aktivity. V této části jeskyně se drží třpytivá voda, než přeteče horizont, pak nastane efekt opačného vodopádu.
Hydrotermální průduchy jsou otvory v mořském dně, kde ohřátá voda bohatá na minerály proudí do oceánu, což v podstatě vytváří podvodní termální prameny. Podobné, těm na zemi. Díky tomu mohou hlubokomořské průduchy hostit celou řadu bizarních tvorů.
Jedním příkladem by mohla být Xenoturbella profunda, lépe známá jako „hlubokomořská ponožka“. Navzdory tomu, že podivnému tvoru chybí zuby, jeho největší pochoutkou jsou škeble. Ostatní druhy, obvykle nalezené v non-hydrotermálníchpodmínkách, jako jsou sasanky a různé druhy červů, byly objeveny v blízkosti a kolem hydrotermálních průduchů. Tým doufá, že sekvence genomů těchto a dalších mikrobiálních organismů, zapojených do procesů metanu a uhlovodíků, pomůže lépe porozumět tomu, jak tyto složité ekosystémy komunikují s okolním světem.
„Hydrotermální struktury jsou fenomenální. Zvířata a bakterie, které jsou podporovány větracími otvory, jsou různorodé, protože chemie kapalin je odlišná od běžných otvorů sulfidového typu.“ Uvedla výzkumná specialistka Jennifer Paduanová ve svém prohlášení.
Tuto oblast, která byla poprvé objevena v roce 2015, navštívili vědci jen několikrát. Pro lepší zkoumáni, již známé oblasti Auka, ji chtěl tým zmapovat pomocí přístrojů s vysokým rozlišením. Využity byly také autonomní vozidla, která našla nové průchody, jako JaichMaat. Přestože jsou hydrotermální podmořské zóny klíčové při formování naší planety, jsou doposud málo pochopené.
„Hluboký oceán je stále jedním z nejméně probádaných míst sluneční soustavy“, uvedl vedoucí týmu Robert Zierenberg. „Mapy naší planety nejsou tak podrobné, jako mapy Merkuru, Venuše, Marsu nebo Měsíce, protože mapovat pod vodou,je opravdu oříšek.“