Téměř každý z nás už zažil situaci, na kterou by nejradši zapomněl. Jakmile se nám přihodí něco špatného, většina z nás se celou věc snaží vytěsnit z hlavy, ignorovat zlé myšlenky a nějak se nad vším povznést. Podle vědců, pokud opravdu chceme zapomenout, musíme dělat přesný opak.
Nová studie vedená vědci v Texasu prokázala, že úmyslné zapomínání je spojeno se zvýšenou aktivitou mozku, který se s nežádoucími vzpomínkami pere. Dokonce dělá mozku větší problém na něco zapomenout než si něco zapamatovat.
„Adekvátní nasazení mozku je pro zapomenutí klíčové. Pokud je mozek aktivní příliš, zvítězí paměť a danou věc si osvojíme. Pokud je aktivní málo, nedokážeme s informací pracovat, tedy ani zapomenout,“ Vysvětluje psycholog Tracy Wang z Texaské univerzity v Austinu.
Aktivní snaha zapomenout na nechtěné vzpomínky umožňuje lidem se odpoutat od bolestných zkušeností a emocí, které by si raději nepamatovali. I z tohoto důvodu byl celý proces hlavním předmětem studie neurologů.
„Desítky let výzkumů a objevů nám potvrdily, že opravdu dokážeme záměrně zapomínat,“ Uvedl pro server Science Alert jeden z odborníků Jarrod Lewis Peacock. „Přesto pořád přesně nevíme, jak mozek během vědomého zapomínání postupuje. Zaměříme se teď na to, abychom tenhle proces co nejlépe pochopili. Mohlo by to být nesmírně přínosné například pro lidi, které trápí traumatické vzpomínky,“
Dřívější výzkumy záměrného zapomínání se vztahovaly k mozkové činnosti v prefrontálním kortexu a na paměťové centrum mouku, hipokampus. Nová studie však sledovala jinou část mozku, která nám pomáhá zpracovat a třídit vizuální podněty. Experimentu se zúčastnilo 24 zdravých mladých lidí, kterým byly ukazovány obrázky a následně ilustrace, které signalizovaly, zda si mají dobrovolníci obrazy pamatovat nebo zapomenout.
Během testování, byla u každého účastníka měřena mozková aktivita. Když se neurologové zaměřili na temporální kůru zjistili, že pro zapomínání se musí mozek mnohem více namáhat než proto, aby si něco zapamatoval. „Obrázky následované ilustrací pro zapomenutí, vyvolaly znatelně větší míru mozkové aktivity. Tento proces pak skutečně vyvolal zapomnění daného obrázku,“ uvádí Peacok.
Samozřejmě zapomenut na konkrétní snímky na požádání v rámci laboratorního experimentu, je zcela odlišné od vytěsnění silných traumatizujících vzpomínek reálného života. Ale mechanismus procesu by mohl být stejný. Potvrzení této myšlenky by bylo velkým přínosem pro lidi po celém světě, kteří z jakýchkoliv důvodů potřebují zapomenout, ale nevědí jak.
Právě proto bychom v sobě měli potlačit přirozenou intuici, která nás nutí negativní zážitky vytěsnit. Namísto toho bychom měli nechtěným informacím, či zážitkům věnovat více pozornosti, což ve výsledku zapříčiní jejich zapomenutí.
Psycholog na závěr dodává „Je to právě náš záměr zapomenout, který zvyšuje aktivaci paměti. Jakmile dosáhnete její mírné úrovně „místa slasti“ povede to k vyšší míře zapomínání.“