Objev, který byl klasifikován jako jeden z nejpřekvapivějších. To je knihovna čítající desítky olověných knih starých tisíce let. Kdo je vytvořil? Jaký je jejich obsah?
Podrobnosti kolem objevu vyšly najevo až v roce 2010, což bylo pár let od doby skutečného objevení. Příběh nálezu však začal mnohem dřív.
Severní Jordánsko kdysi zasáhla neobvyklá povodeň. Taková událost může po svém odeznění odkryt ledaco. To byl i tento případ. Jeden farmář vedl své stádo koz, když se všiml nezvyklého předmětu, který na slunci zářil.
Když se dostal blíž, identifikoval předmět jako plechovou knihu. Stránky byly vyrobeny z velmi tenkých olověných plátů a držely je pohromadě kovové dráty. Začal se rozhlížet po okolí, jestli nenajde ještě něco. Po několika hodinách našel celkem 70 podobných knih.
Farmář velmi rychle pochopil, že tímto objevem může zbohatnout. Neměl tedy v úmyslu knihy odevzdat státu. Namísto toho, začal hledat kupce. Nakonec se spojil s bohatým Arabem žijícím v Izraeli jménem Hassan Saida. Ví se, že jednání mezi nimi trvalo celou věčnost. Nedokázali se dohodnout na konečné ceně.
Nakonec bylo dosaženo vzájemného konsensu a Hassan Saida propašoval úžasný nález, hlavní knihy, z Jordánska do Izraele. Mezitím pronikly informace o objevu až do akademického světa a státní sféry.
Spor a historické knihy
V důsledku toho se Jordánsko a Izrael začali mezi sebou dohadovat, komu historický nález patří. Jordánská vláda prohlásila, že nelegálně vyvezené rukopisy musí být vráceny. Nový majitel ani izraelské vládní úřady však nikam nespěchali, protože si byly dobře vědomy nevyčíslitelné hodnoty takového nálezu.
Čas ukáže, zda Izrael prokáže své vlastnictví této tajemné knihovny, ale jordánské úřady to myslí vážně s navrácením toho, co by podle nich mělo být jejich. Prozatím, zatímco spor mezi oběma zeměmi o vlastnictví historického nálezu pokračuje, se badatelé (se svolením současného vlastníka nálezu) snaží rozluštit obsah 70 knih.
Kupodivu jsou knihy velmi malé. Většina z nich má velikost pasu a nejmenší nejsou větší než „kreditní karta“. Psaná čísla a znaky nejsou na kovových stránkách vyryty, ale odlity; autor nebo autoři museli při tvorbě těchto knih zajít do nepředstavitelných délek.
Obsah ve třech jazycích
Text, který obsahují, je ve třech jazycích, aramejštině, hebrejštině a řečtině. Na mnoha místech jsou dokonce nějaké hieroglyfické vložky. Nyní však víme, že většina textu je zašifrována, takže vědci nedokázali rozluštit jeho význam.
Vědci, kteří nález zkoumají, nemohou určit ani jeho přesné stáří. V současné době se předpokládá, že hlavní knihy jsou staré nejméně 2 000 let. I když je většina textu zašifrována, vědci dokázali rozpoznat alespoň jednu senzační vlastnost. Některé ze 70 knih pojednávají o Ježíši velmi podrobně.
Nechybí ani portrét neznámé osoby, který by klidně mohl být obrazem samotného Ježíše. Pokud by se tato hypotéza nějak prokázala, vyvolalo by to senzaci.
Badatel David Elkington , jehož specializací je náboženská archeologie, byl jedním z prvních vědců, kterým se nález dostal do rukou.
Právě tento muž v současnosti vede skupinu vědců, kteří se snaží tento pozoruhodný objev umístit do jordánského muzea. Kromě toho tento učenec navrhl, že tyto historické knižní artefakty mohou překonat i takzvané svitky od Mrtvého moře.
Křesťanská relikvie
Badatelka Margaret Barker (britská metodistická kazatelka a badatelka Bible) uvádí, že četné okolnosti kolem tohoto pozoruhodného nálezu naznačují, že se může jednat o relikvii raně křesťanského původu.
Barkerová uvedla: „Víme, že nejméně dvě skupiny křesťanů, prchající před pronásledováním v Jeruzalémě, přešly do dnešního Jordánska někde kolem Jericha a putovaly na východ po trase, která je velmi blízko místa, kde byli muži nalezeni.
Dalším faktorem, který ukazuje na raně křesťanský původ, je, že v našem případě nejde o svitky, ale o kodexy. Psaní ve formě kodexů je velmi charakteristickým rysem raně křesťanské kultury.“
Barkerová také potvrzuje teorii profesora Philipa Daviese z University of Sheffield a odborníka na Starý zákon, který uvádí, že jedním z přímých důkazů jsou kresby v knihách, které například znázorňují Jeruzalém a kříž Kalvárie, a dokonce i samotné budovy, které se evidentně nacházely poblíž místa, kde došlo k Ježíšovu ukřižování.
Bez ohledu na to je možné, že svitky nakonec vyrobil někdo jiný než lidé, kteří obklopovali Ježíše Krista. V takovém případě by se nepochybně jednalo o senzaci velkých rozměrů.