Robert Berdella: Řezník z Kansas City

Upozorňujeme, že příběh je jen pro silné povahy. Psal se rok 1988. Den před velikonoční nedělí. Když nahý muž vyskočil s psím obojkem kolem krku, z okna druhého patra domu v Kansas City. Když policisté vpadli do domu na Charlotte Street jen těžko věřili pohledu, který se jim naskytl. Byt připomínal mučírnu jako z těch nejkrutějších hororů, všude byly polaroidové fotografie (celkem jich bylo 200) a podrobné „protokoly o mučení“ dokumentující únosy, mučení a vraždy nejméně šesti mužů v období od roku 1984 do 1988.

Mezi zadrženými důkazními předměty byly mučící zařízení, rozsáhla sbírka knih o čarodějnictví a okultismu, „satanské rituální roucho“ a lidská lebka uložená ve skříňce jako trofej. Další den probudily klidnou čtvrť zvuky strojů, které rozkopaly dvůr. Horor nekončí. Pod příjezdovou cestou našli pozůstatky lidských kostí a další lidské lebky.

Dům patřil Robertu Berdellovi, muži, který se brzy stal nejznámějším sériovým vrahem Kansas City. Před svým zatčením byl Berdella typickým klišé sériových vrahů. Sousedé ho popisovali jako velmi mírumilovného člověka, který si především hledí svého. Paradoxně byl zakladatelem sousedské hlídky, pracoval jako kuchař a provozoval vlastní stánek na bleším trhu Westport.

Navzdory ohromujícím důkazům, které se nacházely v domě Berdella, byl zpočátku obviněn jen ze sodomie, omezování svobody a přepadení prvního stupně. Trvalo dlouhou dobu, než úřady přišly na rozsah Berdellových zločinů, protože většina těl obětí nebyla nikdy nalezena.

Seznam zvěrstev, které Berdella spáchal na svých obětech, není daleko od praktik z filmů Saw, nebo Hostel. Včetně aplikování bělidla do očí pomocí bavlněných tampónů, proplachování hlasivek žíravinou na odpady nebo vyškrabování očí. To vše, aby vrah zjistil „co se asi stane“. Jakmile byly jeho oběti mrtvé, těla doslova naporcoval a řádně se jich zbavil. Kdyby jeho sedmá oběť neunikla, těžko říct kdy, by tyto vraždy skončily.

Jakmile se Berdellův případ stal veřejně známým, objevovaly se zprávy o tom, že některé své oběti podával jako jídlo v restauraci, kde pracoval. Žádné skutečné důkazy, které by naznačovaly, že tomu tak skutečně bylo ale neexistují.

Po svém zatčení se Berdella ztotožňoval s filmovou adaptací románu Johna Fowlese „Sběratel“, ve kterém muž unáší ženu, a drží ji v zajetí jako inspiraci k jeho vraždám. Berdella popsal své zločiny následovně „moje nejtemnější fantazie se staly realitou“.

Robert Berdella zemřel na srdeční záchvat ve vězení v roce 1992 poté, co napsal dopis o tom, že úředníci věznice mu nedávají jeho lék na srdce. Z dalších zpráv vyplývá, že Berdella byl otráven za mřížemi, ale žádné oficiální vyšetřování jeho smrti nebylo nikdy provedeno.