Socha, která byla nalezena na ostrově Raivavae, který je součástí Francouzské Polynésie, je podle legendy prokletá polynéskými domorodci, kteří ji do kamene před několika staletími vytesali.
Socha je prý střežena silnou kletbou, a kdo se jí dotkne, toho potká velké neštěstí, a v tom horším případě i smrt. Mohla kletba sochy skutečně připravit o život několika lidí? A proč se jí v muzeu nesmí nikdo dotýkat?
Tajemná kamenná socha
Starověká kamenná socha z ostrova Raivavae má na výšku 272 centimetrů, a po legendárních sochách z Velikonočního ostrova, je druhou největší sochou v Polynésii. Socha zobrazuje těhotnou ženu, která podle odborníků zřejmě kdysi dávno v rukách něco držela.
Zvláštností sochy však je, že na obou rukách má šest prstů. Stará legenda praví, že obyvatelé ostrova Raivavae, kteří sochu do kamene vysekali, do ní během tesání „vdechli“ kouzlo, kterému se v Polynésii říká tapu. Legenda o tomto kouzle je tak silná, že žádný z domorodců na ostrově se sochy během dlouhých staletí neodvážil dotknout, protože posvátná socha by každému, kdo by tak učinil, mohla přivolat neštěstí nebo i smrt.
Jak se ukázalo v průběhu 20. století, něco na starověké legendě může být pravda. Socha měla totiž o život připravit nejméně devět lidí, kteří se jí při přemísťování dotkly. Je socha skutečně prokletá?
Nedotýkejte se sochy!
Posvátná socha se už dnes nenachází na ostrově Raivavae, protože byla v roce 1965 přemístěna do Papeete – hlavního města Tahiti, kde je vystavena v zahradě muzea Paula Gauguina.
Socha si však s sebou z ostrova Raivavae podle všeho přinesla i svou kletbu, protože při jejím přemísťování připravila o život devět lidí. Zatímco se socha dostala do muzea Paula Gauguina, byla nejprve ve vlastnictví Stephena Higgina z Papeete. Ten ji koupil od prvního majitele, který financoval v roce 1965 její převoz z ostrova Raivavae.
Z ostrova Raivavae ji přemístili tři obyvatelé Tahiti, kteří během několika týdnů zemřeli záhadnou smrtí. Nevysvětlitelná choroba postihla i Stephena Higgin, který po kontaktu se sochou dva měsíce umíral na neznámou chorobu. Nemocí byla postihnuta i jeho sestra, která zemřela jen pár týdnů po Higginovi.
Jak se ukázalo později, kletba zasáhla i prvního majitele, který zemřel spolu se svou ženou ještě před Higginem. Příbuzní Stephena Higgina pak sochu darovali muzeu Paula Gauguina. Při převozu do muzea však zemřeli další dva lidé, kteří se sochou přišli do styku. Byl jím jeden Tahiťan, který se účastnil převozu a sochy se nechtěně dotkl, a také vedoucí převozu, který měl transport sochy do muzea na starosti.
V současnosti je socha vystavena v zahradě muzea Paula Gauguina, a pro mnohé návštěvníky patří mezi největší zvláštnosti.
U sochy je totiž umístěna tabule, na níž je napsáno, aby se jí návštěvníci v žádném případě nedotýkaly, protože socha už o život připravila několika lidí. Sílí proto hlasy volající po tom, aby se socha vrátila zpět na ostrov Raivavae, a z tohoto důvodu Polynésané sbírali i podpisy pod petici. Jak se však ukázalo, velkým problémem navrácení sochy je, že s jejím transportem nechce mít nikdo nic společného i kvůli nevysvětlitelným úmrtím, které postihly lidi, kteří se sochou přišli do styku.
I kdyby muzeum chtělo sochu přemístit, zatím neví, jakým způsobem by se to dalo uskutečnit. Jak se totiž ukazuje, strach z kletby je silnější než přání těch, kteří ji chtějí vrátit na původní místo.