Hluboko v nepřístupné džungli jihovýchodní indonéské provincie Papua žije kmen Korowai, kmen zcela izolovaný od zbytku světa. Kromě toho, že se jedná o bývalé kanibaly, kteří nejspíš při rituálech kanibalismus praktikují dodnes, jsou také velmi zajímaví svými obydlími. Budují si totiž chatrče na stromech, a to v neuvěřitelných výškách až 40 metrů nad zemí. Ne náhodou se jim proto přezdívá „stromoví lidé“.
Kmen Korowai představuje zcela izolovaný kmen. Až do jejich objevu v roce 1974 nizozemským misionářem, neměli o okolním světě ani tušení. Nicméně s džunglí jsou neuvěřitelně sžití. Společně se sousedními Kombaji jsou to jediné kmeny na světě žijící v korunách stromů. Do výšek je vyhnalo neustálé nebezpečí záplav z každodenních dešťů, komáři přenášející malárii a útoky nepřátel. Domy na stromech jsou navíc otázkou prestiže. Čím výš je dům postaven, tím větší vážnost a obdiv mají jeho obyvatelé.
Už samotná stavba domu je velmi impozantním procesem. Korowajové používají takové nástroje, které známe z doby kamenné, jsou neuvěřitelně zruční a obratní, pokud by při stavbě spadli, rovná se to jisté smrti. Ani docela malé děti dolů nespadnou, rodiče je dokonce nechávají samotné prozkoumat nový dům a jeho nebezpečí a limity. Domy musí místní lidé stavět velmi často, zhruba každé dva tři roky. V džungli je vysoká vlhkost vzduchu a dům po této době začíná hnít.
Následuje výběr nejsilnějšího stromu v oblasti, do jehož koruny se nejprve musí zbudovat žebřík. Korunu je poté nutné prořezat jednak proto, aby se vytvořilo místo pro nový dům, který má asi 4 × 10 metrů, a také proto, aby se ve větru příliš nekymácel. Stavebním materiálem je samozřejmě zase jen dřevo, takže i okolní stromy jsou postupně vykáceny. Zejména ságová palma, která je středobodem života Korowajů. Poskytuje jim nejen stavební materiál, ale také jednu ze základních potravin.
Zpracování pokácených stromů je vysoce organizovanou prací, ve které mají všichni včetně žen a dětí své úkoly. Pomáhat chodí také sousedé. Veškerý zpracovaný materiál se musí po žebříku a na liánových lanech vytahat nahoru, kde muži staví nejdříve konstrukci z větví a tenkých kmenů, potom stěny a podlahy z kůry, a samozřejmě střechu. Ta se vyrábí z důmyslně seskládaných palmových listů. Dům bývá rozdělen na dvě části. Jedna slouží mužům a druhá ženám a dětem, jelikož obě skupiny spí i jí odděleně. Každá část má své ohniště, kterému je věnována zvláštní pozornost, protože pod ním musí být jako na jediném místě, pochopitelně, hliněná podlaha.
Zhruba za dva týdny je hotovo. Na domě pracuje kolem 40 dělníků a spotřebují 30 ohromných svazků palmových listů, 16 velkých rolí kůry a 5 kilometrů ratanových lián, které nahradí šroubky a hřebíky. Při stěhování lezou nahoru nejprve muži, aby nemohli ženám koukat pod sukně, a nastěhování se slaví ceremoniálním rozděláním ohně, což je v případě výhradně dřevěné chatrče poněkud paradox.