Podivné příběhy „jiných realit“ či „jiných dimenzí“ se přestaly objevovat pouze v knihách a staly se souběžným tématem prezentací, časopisů a případů prezentovaných v mysteriózních pořadech. Svědectví o cestování do jiné reality či dimenze vyprávělo už mnoho lidí. My si dnes přiblížíme příběh ženy, která takové cestování zažila při nástupu do výtahu.
Co to znamená pokazit Matrix? Fráze, který se poprvé objevila ve stejnojmenném filmu z roku 1999, se stala zkratkou pro příklad neobvyklé události, kterou nelze logicky vysvětlit. Fotografie článku patří autorce příběhu, která jej sdílela na síti Reddit. I po několika letech patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším.
Cesta do jiné dimenze
Autorka příběhu je mladá žena jménem Sidney Daniel. Příhoda se ji stala v roce 2001, když jí bylo 8 let. Spolu se svou matkou, bratrem, tetou a babičkou se vydala do Chicaga, aby se podívala na fosilie dinosaura jménem Sue. Svůj zážitek popisuje žena následovně.
„Stalo se to, když mi bylo 8 let. Jeli jsme se podívat do Chicaga na dinosaura Sue. Bydleli jsme v nedalekém hotelu asi 5 dni. Byl velmi luxusní, nový a celkově moc hezký. Během těch pěti dnů mě máma nechala abych si vždy doběhla sama k výtahu a jela s ním do patra, kde jsme měli pokoj. Náš pokoj byl nalevo od výtahu a když jsem vystoupila moje babička měla vždy otevřené dveře.
Jednoho dne, když jsme se vracely z bazénu, měla jsem ještě mokré vlasy zavázané v ručníku, jsem udělala to samo jako vždy. Šla jsem napřed, nastoupila do výtahu, zamířila jsem tradičně k druhým dveřím nalevo, jako jsem to ten týden udělala už asi dvacetkrát. Klepala jsem a volala a nic.
V tu chvíli jsem byla pochopitelně trochu vyděšená, asi jako každé dítě v osmi letech. Samozřejmě jsem věděla, že se můžu vrátit zpět do haly nebo že tu za chvíli bude moje máma. Cítila jsem se ale podivně vyděšeně. Zatímco jsem se tedy divila, proč má babička zavřené dveře, vrátila jsem se zpět pár metrů k výtahu a čekala jsem na mámu a bráchu. Na obrazovce u výtahu jsem viděla, že výtah dosáhl 7. patra, tedy do patra, ve kterém jsem byla.
Vidím světlo, slyším cinknutí výtahu, otevírají se dveře a výtah je prázdny. V tu chvíli jsem cítila, že je něco velmi špatně, tak jsem se vrátila zpět ke dveřím babičky. Během klepání už pláču, je mi zima, jsem stále mokrá z bazénu. Nakonec se otevřou dveře a v nich cizí žena, která mi tvrdí, že už mi včera říkala, že tohle není můj pokoj. Já jsem ji se slzami v očích řekla, že jsem tu nikdy nebyla. Paní odvětila, že je to v pořádku, že je jí to líto ale telefonuje se svým synem. Ať dám mamince ještě pár minut, že hned přijde a zavřela dveře.
Byla jsem ohromena, jak někdo může zavřít malému dítěti dveře, které navíc ztratilo matku? Zvláště pak žena, která vypadala jako milující babička. V moment, kdy paní zavřela dveře se znovu otevřel výtah a vyběhla matka s pláčem. Okamžitě vyběhla s pláčem a popadla mě se slovy „miláčku kde jsi byla?!! Nikdy jsem se tak nebála!“ pak šla otevřít dveře do pokoje, ale nebyl to náš pokoj. Byla jsem v šoku. Celou dobu se snažím mamce vysvětlit, že jsem tu byla celou dobu. Že jsem tady nahoře asi 5 minut.
Pořád mě objímala a držela, pak jako by přešla na autopilota a nastoupila semnou zpět do výtahu. Stiskla znovu tlačítko 7. patra, i když jsme v něm byli. Dveře se krátce zavřely a pak hned otevřely. Výtah se vůbec nepohnul. Jakmile se dveře otevřely, obě jsme viděly babičku stát u druhých dveří jako obvykle. Plakala a byla velmi šťastná, že mě vidí okamžitě mě běžela obejmout. Podle jejích slov jsem byla nezvěstná 45 minut.
Dokonce zavolali policii, prohledali všechna patra, klepali na všechny dveře, otevírali prázdné pokoje. Pak jela mamka znovu výtahem k bazénu, když viděla že tam nejsem, jela jediným výtahem zase zpět do sedmého patra. Pouze v ten moment, z mnoha toho dne, mě našla na chodbě. Navíc nebyla jediná, kdo mě hledal. Výtahem jela policie i zaměstnanci, nikdo mě neviděl.
Dodnes o tom mluvíme a nedokážeme si to vysvětlit. Vlasy jsem měla stále mokré, což po 45 minutách bylo zcela nemožné. Policie byla naštvaná, dokud hotelový personál nevytáhl záznamy z kamer, které ukazovaly, jak jedu výtahem nahoru, ale dolu ne.
Nejděsivější na záznamech bylo, jak moje máma nastupuje sama v hale do výtahu, vidíte ji jet nahoru a v sedmém patře vystupuje semnou v objetí. Zkontrolovali všechny kamery na všech patrech, které měly jasné úhly. Šlo by vidět, že vystoupila jinde a tam jsem se potkaly, šlo by vidět, že jdu po schodech. Ale nic. Personál i policie byli vyděšeni. Byli téměř přesvědčeni, že mě někdo unesl. Nechápali, proč mám stále mokré vlasy, nechápali kamerové systémy.
Po mém objevení uzavřeli hotel a já měla za úkol identifikovat ženu z mého příběhu. Všichni hoteloví hosté ve snaze pomoci se shromáždili v hale. Žádná z žen nebyla ta, která mi otevřela dveře. Pamatovala bych si to, protože ta žena měla neuvěřitelně modré oči.
S odstupem času mě napadlo jediné, s tou ženou jsme měli téměř totožné oči. Mám zvláštní barvu očí, na to, jak mám tmavé vlasy. Nevím…“
Jak vysvětlit vzácnou událost? Setkala se s verzí sebe sama v jiné dimenzi?