Skutečná povaha času fyzikům po staletí unikala, ale nový teoretický model naznačuje, že může existovat pouze díky zapletení mezi kvantovými objekty.
Čas nemusí být základním prvkem naší fyzické reality. Nové výpočty dávají větší důvěryhodnost myšlence, že pochází z kvantového zapletení, ve kterém jsou dva objekty tak neoddělitelně spojeny, že rušení jednoho ruší druhý, bez ohledu na to, jak vzdálené mohou být.
Je čas jen iluze?
Nová teorie naznačuje, že čas nemusí být základním aspektem našeho vesmíru, ale spíše iluzí vytvořenou kvantovým zapletením.
Kvantové provázání nastává, když se částice propojí takovým způsobem, že stav jedné okamžitě ovlivňuje stav druhé, bez ohledu na vzdálenost.
Podle této teorie vzniká vnímání času propletením předmětů s referenčními hodinami. Bez tohoto zapletení by se tedy vesmír vnějšímu pozorovateli jevil jako statický a neměnný.
Tato myšlenka zpochybňuje tradiční názory formované obecnou teorií relativity , podle níž je čas propleten s látkou prostoru a ovlivněn gravitací.
V oblasti kvantové mechaniky však čas nevykazuje stejnou flexibilitu. Vědci tvrdí, že sladění těchto dvou pohledů vyžaduje přehodnocení základní povahy času.
Hodně k vyzkoušení
Navzdory svým zajímavým důsledkům čelí tato teorie výzvám, například jak tyto koncepty empiricky testovat. Jak se vyvíjí chápání kvantové mechaniky a jejího průniku s naším makroskopickým světem, tato teorie by mohla poskytnout nový pohled na povahu reality a samotného času.
Výzkumníci Alessandro Coppo a jeho tým z italské Národní rady pro výzkum tuto myšlenku prozkoumali a navrhli, že čas by mohl vzniknout z kvantových interakcí na základní úrovni.
Jejich zjištění, publikovaná ve Physical Review A , naznačují, že naše zkušenost s časem by mohla být spíše vedlejším produktem kvantových procesů než základním aspektem reality. Tato teorie, i když je stále na počátku, otevírá nové cesty k pochopení podstaty času a jeho role ve vesmíru.
Důsledky této teorie jsou hluboké, protože naznačuje, že čas, jak jej vnímáme, nemusí být univerzální konstantou, ale spíše konstruktem, který vzniká z hlubších kvantových interakcí. To by mohlo vést k novému pochopení toho, jak vesmír funguje na makroskopické i mikroskopické úrovni, a potenciálně překlenout propast mezi kvantovou mechanikou a obecnou relativitou.
Výsledky výzkumu byly publikovány ve Physical Review