Japonská legenda o Teke Teke: rozpůlená žena straší na vlakových stanicích

Teke Teke je v Japonsku známý fenomén, který straší na vlakových stanicích. Podle jedné legendy je to duch japonské školačky, který se potuluje po nástupištích vlakových stanic.

Během života tato dívka působila ustrašeně a lidé si zvykli vtipkovat na její adresu. Jednoho dne byla na vlakovém nádraží s přáteli, kteří si z ní chtěli vystřelit a dali jí na rameno cikádu. Dívka se však tak vylekala, že spadla z nástupiště přímo na koleje, kudy naneštěstí právě jel Shinkansen (nejrychlejší vlak v Japonsku) a její tělo bylo rozděleno na dvě části.

Nyní straší v prostorách japonských vlakových nádraží a přesouvá svou horní část těla po rukách. Říká se, že zabíjí lidi kosou, kterou je rozsekne na polovinu rychlostí vlaku Shinkansen, aby cítili její bolest. Její název je “Teke ​​Teke” nebo “Bata Bata” kvůli hluku, který dělá, když táhne své tělo po stanicích.

Podle jiné legendy, v letech po druhé světové válce, administrativní pracovnice v Muroran byla napadena a znásilněna americkým vojenským personálem. Ještě tu noc skočila z mostu na železniční trať a byla zasažena blížícím se vlakem. Náraz byl tak silný, že její tělo bylo v pase rozříznutí na polovinu.

Velmi chladná noc způsobila, že její cévy se uzavřely, a tak nevykrvácela hned, ale umírala dlouhou smrtí. Místo toho, aby konečně zemřela, jen se svíjela a kroutila čekajíc na pomoc po dobu několika minut. Odplazila se dlouhou cestou na stanici, kde ji viděl ošetřovatel. Místo toho, aby jí pomohl, jen ji přikryl igelitovou plachtou. Žena zemřela na pomalou a bolestivou smrt.

Podle této legendy, kdo uslyší tento příběh, do 3 dnů uvidí ženu bez dolní části těla. Nelze před ní utéct, neboť i když nemá nohy, pohybuje se rychlostí až 150km / h. Říká se, že žena hledá svou spodní část. Jiní tvrdí, že šílená z hněvu se chce pomstít lidem za to, že jí nepomohli a nechali ji zemřít. Tak či tak, když ji člověka chytí, rozsekne ho napůl a dolní část jeho těla si vezme.

Odpočítávání tří dnů právě začalo…

Sdílet: