Historie je plná legend a mýtů o vzdálených zemích, kde sídlili bohové. Hyperborea je jedním z takových míst, které svojí mocí soupeřilo i s bájnou Atlantidou.
Mezi bájná místa, která se objevují v pověstech a legendách patřila například Atlantida, Lemurie, Mu nebo Šambala. Mezi těmito místy je však i jedno, které je obzvlášť zajímavé už proto, že se o něj zajímali staří Řekové. Byla to takzvaná Hyperborea, která byla údajně soupeřem bájné Atlantidy. Místo, kde podle legend žili bohové, kteří sestoupili z nebes, místo obrovské prosperity, vyspělé technologie a bohaté historie.
Této bájné zemi se údajně žádná jiná nemohla rovnat. Její obyvatelé byli nesmrtelní a byli popisováni jako bohové. Hyperborea byla údajně teokracie, které vládli kněží boha Apollóna. Ten údajně navštěvoval tuto zemi ve svém létajícím voze každých 90 let, aby podstoupil omlazení.
Do této země byla také údajně vykázána Medůza. Některé zvěsti o Pythagorovi také uvádějí, že by jeho předkové mohli být Hyperboreánci. Toto legendární místo se mělo nacházet daleko na severu, za polárním kruhem poblíž Severního pólu. Bylo domovem bájné, mocné a téměř zapomenuté civilizace, která se zde vyvinula a prospívala zde v dobách, kdy bylo místní klima mnohem teplejší a příhodnější k životu. Bylo to místo, kde slunce svítilo 24 hodin denně.
Některá náboženství mluví o Hyperboreáncích jako o původcích lidského civilizace, prvních lidech a o jejich zemi jako o původním domovu lidí. Jsou i tací, kteří naznačují, že právě Hyperborea byla biblickou rajskou zahradou, místem, kde se zrodili lidé a kde se spojuje pozemský život s nebesy.
Řecká mytologie
Je to právě řecká mytologie, kde můžeme najít spoustu zmínek o této mýtické zemi. Podle řecké literatury obývala Hyperboreu rasa obrů, kteří žili „v místech daleko za severním větrem“. Dávní Řekové věřili že Boreas, bůh severního větru obýval Thrákii a Hyperborea byla proto často označována jako místo nacházející se severně od Thrákie.
Protože Řekové označovali Hyperboreu jako místo, kde slunce svítilo 24 hodin denně, myslí si dnešní badatelé, že možná popisovali místo za severním polárním kruhem naší planety. Někteří badatelé však naznačují, že Hyperborea možná nebylo skutečné místo. Řecký básník Pindar napsal: „Ani lodí ani pěšky nedosáhnete úžasné cesty k výtvoru Hyperboreánců“
Pindar také popsal doslova nadpozemskou dokonalost společenství Hyperboreánců. „Múzy jsou všudypřítomné a nikdy neutichají: lyry a píšťaly zní a všude víří panenské chóry. Jejich krev nenahlodá nemoc ani věk a žijí daleko od těžké práce a válek.“
Nicméně je to řecký historik Hérodotos, kdo popisuje toto úžasné místo ve své knize Dějiny (kniha IV, kapitoly 32 – 36). Hérodotos se Hyperboreáncích zmínil celkem třikrát, přičemž odkazoval i na Hésiodose a Homéra. Homér údajně psal o Hyperboree ve své ztracené práci Epigoni.
Legendy o mocných dávných civilizacích
Pro dávné řeky a Římany byla Hyperborea, stejně jako například Thule, jen jednou z mnoha terrae incognitae, zemí, které nebyly zmapovány ani zdokumentovány. V těchto nezmapovaných zemích žili podle mnoha tehdejších spisovatelů lidé, kteří se pyšnili dlouhověkostí přesahující i tisíc let.
Slunce zde vycházelo a zapadalo jen jednou za rok, což by znamenalo, že pokud by tyto civilizace skutečně existovaly, musely by se nacházel za polárním kruhem. Aelian, římský spisovatel a učitel rétoriky uvedl, že Hyperboreánci byli údajně kdysi na pokraji války s rasou bojovníků, o nich mnoho autorů soudí, že se mohlo jednat o Atlantiďany. K válce však nikdy nedošlo, protože tito bojovníci si uvědomili, že Hyperboreánci jsou příliš silní.