Po třicítce se u každého z nás vyvíjí stejný typ lidské povahy, navíc s věkem sílí. O jaký typ jde?

Možná jste na sobě tuhle změnu přicházející s věkem už zpozorovali, možná taky ne. Časem se ale dostaví ke každému z nás. Jak potvrdila studie z roku 2014, u každého z nás se po třicítce začne projevovat introvertní chování, a to i přes fakt, že jste v minulosti byli převážně společenští. Večery s přáteli, celovečerní telefonáty s nejlepším kamarádem či kamarádkou nebo nepřekonatelné mejdany, vystřídá potřeba vlastního klidu.

Každý z nás si pamatuje své období střední i vysoké školy, kdy neexistovalo, aby se o víkendu nekonala nějaká akce, na které jste pochopitelně s přáteli nesměli chybět. Doma jste se zdržovali minimálně a bez nejlepšího přítele jste nedali ani ránu. Ale upřímně, jak často chodíte do společnosti dnes?

S věkem máme větší potřebu mít svůj vlastní klid. Je to také dáno tím, že většina lidí ve věku 30 let má svou rodinu, které se chce věnovat naplno. Kromě toho má už každý řadu povinností, a proto potřeba chodit ven s příteli, do kaváren, barů či večerních klubů, přirozeně přechází do ústraní.

Psychologové mají dokonce pro tento fenomén název, jde o „vnitřní zrání“. Toto označení lze chápat jednoduše, lidská osobnost je po třicítce vyrovnanější a mnohem zralejší, a takto to pokračuje dále s věkem.

A je to přirozené, jak uvádí magazín Psychology Today, když je člověk mladý navazuje důležité sociální vazby, později potká životního partnera, a nakonec se přirozeně usadí a setkání s přáteli už není prioritou číslo jedna. To nejspíše uzná každý. Mění se naše priority, přemýšlíme jinak a dosavadnímu životu se snažíme nastolit řád a směr.

Celou myšlenku potvrzuje i studie z roku 2014, kterou provedli harvardští psychologové Jerome Kagan a Nancy Snidman. Výzkum trval několik let, během něho psychologové sledovali vývoj chování u jednotlivců od miminka až po dospělost. Výsledky jasně prokázali, že čím jsme starší tím víc se uzavíráme do sebe. Raději se věnujeme rodině nebo našim koníčkům než lidem, se kterými si už nemáme co říci.

Samozřejmě to neznamená, že se přátelům vyhýbáme úplně. Ale zamyslete se, kolik přátel jste měli na střední škole a kolik jich máte dnes? Kdysi jste se museli s příteli vidět minimálně třikrát týdně, dnes to bude tak jednou do měsíce? A ještě jedna otázka. Když dnes přijdete na školní sraz po deseti letech, jak na vás působí vaši spolužáci, kteří kdysi museli být středem pozornosti?

Pokud stejné změny sledujete u sebe, nezoufejte, jde o přirozenou věc. Časem má prostě každý rád, když může být občas sám a mít klid. Stejně jako, jste rádi, když se pak setkáte s přáteli, kteří jsou už v tomto období, těmi opravdovými.

Zdroj: PsychologyToday.com

Sdílet: