Ještě nedávno jsme se dozvěděli, že mezihvězdný objekt 3I/ATLAS ukrývá obří jádro o průměru kolem 46 kilometrů a že při svém přiblížení k Slunci vypouští obrovské množství oxidu uhličitého (CO₂). Teď se však odehrál skutečný průlom: teleskop James Webb, náš „oko ve vesmíru“, jej poprvé zachytil přímo v kosmu – a to, co odhalil, zaskočilo i samotné astronomy.
Plyn bez prachu – neobvyklý portrét kometárního poutníka
Data z Webba potvrzují mohutný oblak oxidu uhličitého obklopující jádro 3I/ATLAS. Zarážející je, že množství vody (H₂O) a oxidu uhelnatého (CO) je nečekaně nízké. To silně kontrastuje s klasickými kometami, které se obvykle pyšní bohatými prachovými ohony. Hubbleův teleskop sice už dříve ukázal, že 3I/ATLAS žádný výrazný ohon nemá, ale Webb to potvrdil s mnohem vyšším rozlišením: kolem tělesa září jen kulovitý oblak plynu.
Proč? Zdá se, že objekt neuvolňuje prachové částice, ale spíše ledové fragmenty CO₂, které se ve slunečním světle odpařují a vytvářejí jeho záhadnou „atmosféru“.
Spektroskopie, která přepisuje očekávání
Měření infračerveným spektrografem NIRSpec odhalilo něco, co se jen tak nevidí: v plynovém obalu převládá oxid uhličitý a jeho množství je až 16× vyšší než bychom čekali u běžné komety. Poměr CO₂ k vodě je navíc extrémní – osminásobně ve prospěch oxidu uhličitého.
Takový chemický podpis naznačuje, že 3I/ATLAS je vnitřně neobvykle bohatý na CO₂, zatímco voda je zastoupena jen minimálně. To je zvláštní, protože i v této vzdálenosti od Slunce by mělo být vodní páry mnohem víc.
Kolos mezi poutníky z hvězd
Výpočty ukazují, že 3I/ATLAS ztrácí hmotu tempem 129 kilogramů CO₂ za sekundu, zatímco vody uniká jen 6,6 kilogramu. To vše u tělesa, které svou hmotností překonává předchozí známý mezihvězdný objekt, kometu 2I/Borisov, téměř milionkrát! Překvapuje i jeho samotná existence – podle dosavadních odhadů by mělo být statisticky mnohem snazší zachytit menší tělesa než takového giganta.
Tajemství pod povrchem
Vysoký obsah oxidu uhličitého a absence typické kometární prachové stopy vedou astronomy k domněnce, že povrch 3I/ATLAS je natolik reflexní či izolující, že teplo neproniká hluboko. To by mohlo vysvětlovat, proč z něj unikají jen specifické plyny. Jakmile by se však odstranila vnější tenká vrstva, mohl by se odhalit zcela odlišný vnitřní svět.
Kosmická hádanka bez jasné odpovědi
Zůstává nevyřešená otázka: jak se tak obrovské těleso, bohaté na CO₂ a chudé na vodu, ocitlo na pouti galaxií a nakonec vstoupilo do našeho systému? Astronomové zatím tápou – a 3I/ATLAS se tak stává jednou z největších záhad mezihvězdných návštěvníků.