Ano, jak vědci prohlásili, poprvé mohli být svědky zničující síly černé díry. Pomocí rádiových a infračervených dalekohledů, včetně Very Long Baseline Array (VLBA), studovala mezinárodní skupina vědců dvojici kolizních galaxií. Společně jsou tyto dvě galaxie známé jako Arp 299 a jsou téměř 150 miliónů světelných let vzdálené od Země. Stejně jako většina galaxií, Arp 299 mají ve svých středech supermasivní černé díry. Jedna z nich, černá díra 20 milionů krát větší než Slunce, roztrhla hvězdu o dvojnásobné velikosti Slunce. Tento jev úžasné destrukce, známý jako slapové roztržení (TDE), započala řadu událostí, které umožnily vědcům zachytit zásadní detaily.
30. ledna 2005 astronomové za použití dalekohledu William Herschel na Kanárských ostrovech, objevili záblesk infračervené emise pocházející z jádra jedné z galaxií Arp 299. Později téhož roku VLBA odhalil nový, odlišný zdroj rádiového vysílání ze stejného místa.
„Postupem času, byl tento objekt viděn jasně jen pomocí infračerveného světla a rádiových vln, ale na obyčejném světle, nebo pomocí rentgenu, bychom nic takového nezachytili. „Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že hustý mezihvězdný plyn a prach v blízkosti galaktického středu vstřebal paprsky rentgenů a viditelného světla, které pak byly znovu vyzařovány jako infračervené,“vysvětluje v tiskovém prohlášení Seppo Mattila, působící na Univerzitě Turku ve Finsku.
Řada dalekohledů začal sledovat události Arp, včetně Nordic Optical Telescope na Kanárských ostrovech a NASA Spitzer Space Telescope, který je také používán pro studium exoplanet. Pozorování během nadcházejícího desetiletí odhalilo zdroj rádiového záření rozšiřující se pouze v jednom směru, jak by se dalo očekávat u černé díry. Gravitace uvnitř černé díry je tak silná, že hmota v podstatě vytváří čáru kolem celého úkazu a čeká na pohlcení. Tento materiál vytváří rotující disk kolem černé díry, a neuvěřitelné proudy částic vystřelují ven. 
Na počátku si vědci mysleli, že proud, který zachytili, by mohla být Supernova. Vůbec nečekali, že by mohlo jít o zničení hvězdy. Jenže v roce 2011 , šest let od prvotního objevu, proud stále rostl. Tehdy vědci pochopili, že to co celou dobu sledují, je proud částic ze zničené hvězdy.
„Většinu času však supermasivní černé díry aktivně nic nepohlcují, takže jsou v klidném stavu. Události v případě slapového roztržení nám mohou poskytnout jedinečnou příležitost k tomu, abychom porozuměli tvorbě a vývoji proudů v okolí těchto silných objektů, „říká Miguel Perez-Torres z astrofyzikálního institutu Andalusie ve španělské Granadě. „Vzhledem k tomu, že plyn, který absorboval jakékoliv viditelné světlo, může být tato konkrétní událost slapového roztržení jen špičkou ledovce, která byla před námi doposud skrytá. Nicméně hledáním těchto jevů za pomocí infračervených a rádiových dalekohledů, můžeme objevit mnohem víc a hlavně se o těchto jevech více naučíme a dozvíme.“ dodává Mattila.
Zatímco černé díry jsou spoustu svého času v klidném stavu, jejich schopnost pohlcování, překonávají lidské chápání. Nejrychleji rostoucí supermasivní černá díra, o níž je známo, že existuje, může například během dvou dnů pohltit Slunce .