Mezihvězdný prostor může obsahovat miliony planet a měsíců s obyvatelnými podmínkami. A tak jako ve filmu Avatar existuje Pandora, měsíc plný života, není vyloučeno, že existuje i v reálném životě. V souhvězdí Alfa Centauri může skutečně existovat měsíc Pandora, plný života. A dostat se k němu v blízké budoucnosti není zas tak beznadějný úkol.
James Cameron napsal scénář ke svému filmu Avatar před 15 lety. A už tehdy umístil fiktivní mimozemský svět do skutečného hvězdného systému, a dokonce nám nejbližšího – Alfa Centauri A, který je od nás vzdálený přibližně 4 světelné roky.
Také z nějakého důvodu autor umístil modré bytosti ne na jakoukoliv nezávislou planetu, nýbrž na Pandoru – satelit plynného obra Polyféma, podobného Saturnu nebo Jupiteru. Před třemi lety potvrdili Cameronovu první fantastickou předpověď. Počítačové modelace odborníků k Kalifornské univerzity ukázaly, že v Alfa Centauri musí existovat kamenné terestrické planety.
Život na satelitech plynových obrů
Samozřejmě hovoříme o planetách s podmínkami vhodnými pro život. A loni vědci z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics uvedli, že s největší pravděpodobností se mimozemský život nachází pouze na satelitech plynných obrů, na takzvaných exoměsících.
Exoměsíce, adekvátně velké, s vodou a atmosférou, nejsou ve vesmíru nikterak vzácné objekty. Příkladem je i samotná sluneční soustava. Saturnův měsíc Titan má velmi hustou atmosféru a tvary terénu podobné těm na Zemi.
Europa, Jupiterův satelit, skrývá pod vrstvou ledu mnoho kilometrů oceánu. A pokud by naši plynní obři byli blíže Slunci, v teplejších oblasti by na jejich měsících mohl existovat život. Jako na Pandoře. Letos už astrofyzici objevili asi 400 velmi teplých exoplanet o velikosti Jupitera nebo Saturnu. Zbývá jen najít jeho satelity.
Pokud existují světy jako Pandora, najdeme je do deseti let – slibuje hlavní specialistka pro astrofyziku Lisa Kaltenegger. A je docela možné, že je najdeme v oblasti Alfa Centauri, kde jsou hvězdy velmi podobné našemu Slunci.
Spojení se životem
Avatar se odehrává v roce 2145. Budou lidé schopni do té doby dosáhnout Pandory, pokud zjistí, že je tam život?
Nejrychlejší vesmírná loď, kterou kdy lidé postavili, Voyager 1, již dosáhl rychlosti 17 kilometrů za sekundu. Při této rychlosti by cesta k Alfa Centauri trvala 74 000 let. Tohle je ale jen jeden způsob.
Pokročilé iontové trysky, emitující nabité částice zahřáté na milion stupňů, by umožnili mnohem rychlejší postup. Například na Mars bychom se takto mohli dostat za pouhých 39 dní. Ale i tato rychlost je pro mezihvězdnou výpravu příliš nízká.
Můžeme se vůbec dostat do Alfa Centauri?
Americká agentura pro pokročilé technologie DARPA ve své době pracovala na takzvaném projektu Orion. A vytvořila vesmírnou loď, ve které byl tah vytvořen jadernými výbuchy. Také existoval projekt Daedalus s motory založenými na termonukleární fúzi. O jeho současném osudu není ale nic známo.
V obou případech ale měla vozidla dosahovat 10% rychlosti světla. Pro lety v rámci sluneční soustavy je taková obratnost celkem přijatelná. Ale při rychlosti 30 tisíc kilometrů za sekundu bude dosažení Pandory trvat 40 – 50 let.
Dosažení rychlosti světla a dosažení Alfa Centauri za méně než 5 let by umožnily projekty vyvinuté a publikované americkými vědci. Nedávno jeden z nich, fyzik Jia Liu z New York University, navrhl hvězdnou loď poháněnou temnou hmotou.
Podle výzkumníků by metoda, kterou navrhli k vytvoření tahu a zrychlení na rychlost světla, mohla být uvedena do praxe během příštích 100-200 let. Na dosažení Pandory si tak budeme muset počkat. Chvíle si můžeme krátit alespoň sledováním filmu Avatar a snít o tom, že je prostředí Pandory skutečně tak nádherné.