Scott Kelly strávil rok na oběžné dráze. Jaký měl pobyt vliv na jeho tělo a zdraví?

Sliby se mají dodržovat. A proto dnes přinášíme slibovanou druhou část včerejšího příběhu astronauta, který strávil rok ve vesmíru. Zatímco včera jste měli možnost kochat se fotografiemi, které během dlouhého pobytu pořídil, dnes se podíváme na to, jak celý projekt ovlivnil jeho tělo a zdraví.

Scott Kelly kroužil kolem naší Země na palubě Mezinárodní kosmické stanice (ISS) neuvěřitelných 340 dní. Během této doby byl podroben řadě testů a sbíral data o sobě a svém zdraví. Jen pro představu odebíral si sám například vzorky krve i moči. Hrál počítačové hry, aby testoval svou paměť a rychlost reakcí, dokonce si pravidelně přeměřoval tvar očí

Je jasné že už samotné porovnání jeho zdravotního stavu před startem a po přistání by jistě přineslo řadu zajímavých poznatků. Tento výzkum agentury NASA šel ale ještě hlouběji. Scott má totiž identické dvojče, které bylo celou tu dobu na Zemi. Jeho bratr Mark Kelly podstupoval ty samé testy. Konečné porovnání těchto dvou mužů poskytlo jedinečnou příležitost důkladně porozumět tomu, co se děje s lidským tělem ve vesmíru.

Projekt, který probíhal mezi roky 2015 a 2016 byl unikátní právě tím, že se ho účastnily geneticky identická dvojčata, prvotní rozdíly tedy byly patrné v relativně krátkém čase, díky čemuž mohla vesmírná společnost publikovat předběžné výsledky. Teprve před nedávnem ale NASA po několikaletých výzkumech, přišla s komplexní integrovanou analýzou vlivu dlouhodobého pobytu ve vesmíru na lidské tělo.

Craig Kundrot, který se podílel na výzkumu pro magazín Science Alert uvedl: „Studie dvojčat byla průkopníkem a hnací silou pro NASA, aby vyvinula výzkumnou politiku vhodnou pro nejmodernější analýzy. Tento dokument je první zprávou této vysoce integrované studie, která začala už před pěti lety, kdy se výzkumníci poprvé setkali.” Řeč je o deseti výzkumných týmech, které připravily koncept experimentů pro dvojčata. Nejprve se obávali, že jejich množství Scotta zavalí, jenže jak později sám uvedl, tato mise mu nepřišla extra odlišná od těch předešlých.

Po návratu na Zem se mnohé z biologických změn zdály být neškodné. Nicméně některé genetické mutace a pokles ve výsledcích kognitivních testů, které se nezlepšily, vyvolaly mezi vědci obavy. Někteří považují tato rizika za zvládnutelná, zatímco ostatní přemýšlejí nad otázkou, zda je pro astronauty bezpečné, přebývat ve vesmíru tak dlouho.

Z levé strany Scott a Mark Kelly

A k jakým biologickým změnám u Scotta konkrétně došlo? Zásadní změny byly sledovány například v délce telomer, což je ochranné zakončení našich chromozomů, které se věkem zkracují. Právě telomery se sice zkrátily, ale překvapivě u některých došlo i k prodloužení. Další změny byly znatelné v očích, kdy bylo patrné zploštění oční bulvy a sítnice nervů byla hrubší. Pozorovány byly také změny ve střevní mikroflóře, v hustotě kostí apod.

Iontové záření nemělo na astronauta také dobrý vliv. Stěny tepen nabraly na tloušťce a také došlo k velkému úbytku kolagenu. Ale výzkum dospěl i k řadě pozitivních výsledků. Jedním z experimentů bylo aplikování vakcíny proti chřipce, která fungovala stejně dobře jako na Zemi. Pro Scotta bylo ve vesmíru také snazší udržovat se v dobré tělesné kondici. Díky cvičebnímu plánu shodil pár kilo.

Během prvních šesti měsíců po návratu na Zem se většina biologických změn vrátila do normálu. Tento projekt skvěle ukázal, jak dokáže prostředí vesmíru ovlivnit člověka. Poznatky vyplývající z výzkumu dokáží budoucí astronauty, kteří poletí na Mars, připravit na to, co je čeká. Tedy alespoň částečně, cesta na Mars je totiž podstatně delší, navíc budou astronauti vystaveni většímu množství záření, než je tomu na ISS. Tak či onak, jedná se o ohromný vědecký pokrok.

Zdroj: nytimes.com, sciencealert.com

Sdílet: