Astronauti a vědci z celého světa se shodují na faktu, že není nemožné dostat se na Mars. Navíc důvod, proč jsme si ještě Rudou planetu neosvojili, nemá nic společného s nedostatečnou technologií nebo politickou vůlí. Příčinou je naše tělo, které by zkrátka nevydrželo délku letu na Mars.
V podstatě jediným problémem je opravdu doba. Jakákoliv mise na Mars trvá příliš dlouho. Roky trvající cesta by s největší pravděpodobností způsobila deformaci vnitřností posádky, zahrnující poškození mozku a stárnutí buněk. Nemluvě o psychologických následcích, spojených se samotou a odloučením od světa na tak dlouhou dobu.
Zdá se, že ruští oborníci přišli s řešením. Ruský deník a zároveň úřední list vlády „Rossijskaja Gazeta“, publikoval rozhovor s Vladimirem Koshlakovem, generálním ředitelem výzkumného střediska Keldysh v Moskvě. Ten se zmínil o novém pohonném systému, poháněném jadernou silou. Podle Koshlakova by takto poháněné rakety, doletěly k Marsu za mnohem kratší dobu než se současnou technologii. Navíc tuto technologii vyvíjenou od roku 2009 tituluje jako „unikátní“.
Inženýři Keldyshova institutu nejsou prvními, koho napadlo využít jadernou energii jako potenciální pohon pro mise na Mars. Počátkem tohoto roku také NASA oprášila plány pro „atomové rakety“ z dob studené války, které by razantně zkrátily čas cesty. A v loňském roce to byla Čína, která oznámila vývoj „jaderné flotily“ kosmických lodí, které by měly být dokončeny do roku 2040.
Podle Koshlakova, budou rakety pracovat v podstatě na stejném principu jako každá jiná jaderná elektrárna. Napájecí zdroj ohřívá kapalinu, v tomto případě kryogenní metan, k výrobě plynu, který je pak přeměněn turbínou na elektrickou energii. Výsledný proud pak napájí systémy a motory kosmických lodí.
Tato metoda má docela dost výhod pro budoucí meziplanetární mise. Stejně jako Elon Musk a jeho raketa Falcon 9, i inženýři Keldyshova ústavu chtějí, aby jejich sonda byla opakovatelně použitelná. Využívání jaderné energie, spíše než alternativy na bázi uhlíku, jako je petrolej, znamená, že rakety nebudou vyžadovat čištění mezi starty. Použití metanu zejména slibuje, že kosmická loď bude lehčí a levnější. Ale hlavní výhodou, alespoň pro začínající mimozemské kolonisty, je rychlost.
„Dnešním systémům trvá příliš dlouho se k Marsu vůbec přiblížit. Pro posádku je to takřka nemožné. Člověk by ve vesmíru neměl být déle než rok, nebo dva.“ Vysvětluje Koshlakov. „Systémy využívající jadernou energii budou schopny letět dostatečně rychle…jen několik dní na Měsíc a let na Mars? Sedm možná osm měsíců.“ Dodává.
V současné době jaderné pohony spadají do škatulky „realizovatelné v blízké budoucnosti“, proto by se nadšenci kosmonautiky neměli předčasně radovat. Je dost možné, že si na tuto alternativu ještě dlouho počkáme. Mimo jiné totiž Koshlakov potvrdili, že tyto technologie nebudou použity u rakety Sojuz-5, jejíž dokončení se plánuje v roce 2022, ani u rakety Sojuz-5 Super Heavy, která má být spuštěna v roce 2028. Do té doby budou studie jaderného pohonu v plném proudu.