Vědci učinili neuvěřitelný objev. Vnější atmosféra Země se rozpíná mnohem víc, než se očekávalo, rozkládá se na 630 000 km, což je zhruba 50násobek průměru naší planety. Každému je asi jasné, že dýchat zde je nemožné, protože atmosféra je stále řidší a řidší. Nicméně toto zjištění je nesmírně důležité pro vesmírné cestování a vesmírné observatoře.
Objev byl zveřejněn časopisem Journal of Geophysical Research: Space Physics, podle něj jde o výsledky pozorování, které byly prováděny úřadem ESA a kosmickou sondou Solar and Heliospheric Observatory (SOHO), která je majetkem NASA, po několik desetiletí. Pozorování začalo již před několika desítkami let, protože je proveditelné pouze v určitých etapách roku.
„Měsíc prolétá skrz atmosféru Země,“ uvedl ve svém prohlášení vedoucí autor Igor Baliukin, který působí na Ruské akademii věd v oboru vesmírného výzkumu. „O ničem jsme neměli ani tušení, dokud jsme neoprášili desítky let staré poznatky, pořízené kosmickou sondou SOHO.“
Data ukázala, že exosféra (okrajová vrstva atmosféry) je daleko hustší než meziplanetární prostor. Ve vzdálenosti Měsíce, v průměru 384 400 kilometrů, je pouze 0,2 atomů vodíku na kubický centimetr. Ve vzdálenosti 60 000 kilometrů od Země, připadá na jeden kubický centimetr 70 atomů vodíku. Nicméně ve čtyřikrát větší vzdálenosti klesá hustota o méně než 1 atom na kubický centimetr.
I navzdory nízké hustoty, působí vodík na sluneční záření, zejména na ultrafialové záření. Právě tato emise umožnila vědcům studovat tzv. Geokorónu, což je část plynného obalu Země.
UV záření ani přítomnost zředěného vodíku, nepředstavuje žádné nebezpečí pro budoucí astronauty na misích kolem Měsíce, ale bude zapotřebí brát je v úvahu, pokud budeme využívat observatoře blízké Měsíci. Astronauti mise Apollo 16 použili první dalekohled na Měsíci v roce 1972 a nevědomky pořídili první obraz geokoróny.
„V té době samozřejmě astronauti, nacházející se na povrchu Měsíce, nevěděli, že se nachází skutečně na okraji geokoróny,“ vysvětlil Jean Loup Bertaux, francouzský badatel, astronom a spoluautor studie.
Objev by mohl mít důsledky i pro výzkum exoplanet. UV záření z vodíku v exosféře planety naznačuje přítomnost vodní páry blíže k povrchu. Což je případ Venuše, Země a Marsu. Detekce tohoto podpisu kolem planety v jiném hvězdném systému nám může odhalit potencionální výskyt vody.