Starověké civilizace měly mnohem větší znalosti, než by si kdokoli myslel. Důkazem je hvězdná mapa objevena na 30 000 let staré kosti mamuta. Během objevu mamutích kostí v jeskyni poblíž Simferopolu by jistě nikdo nečekal, že na jedné z nich si bude moci prohlížet souhvězdí noční oblohy.
Zajímavý objev učinil tehdy sovětský profesor historie Anatolij Stolbunov. V útrobách jeskyně objevil 30 000 let staré mamutí kosti. Nejzajímavější však byla kost lopatky, která byla vyleštěná a pokrývaly ji vzory složené ze symbolů a teček.
Hvězdná mapa na mamutí kosti
Odborníci dlouho přemýšleli, co by symboly mohly znamenat. Jejich význam rozluštil astrofyzik Černov, který prohlásil, že jde o hvězdnou mapu složenou z 16 souhvězdí severní polokoule a 102 hvězd, z nichž některé patří mezi nedávné objevy.
Anatolij Stolbunov vytvořil několik náčrtů obrázků a poslal je svým přátelům. Chtěl se tehdy pokusit vyřešit záhadu kreseb. A není to tak dávno, co vědci kopie těchto náčrtků vložili do počítače, aby zjistili, jak moc se hvězdná obloha za ta léta změnila. Díky tomu také dokázali potvrdit, že před 30 000 lety noční obloha vypadala skutečně jako na náčrtku.
Mnohem zajímavější však je, že všechny hvězdy na snímku stále existují, dnes je ale můžeme vidět jen pomocí dalekohledu. Zatímco před 30 000 lety je lidé vytesali do kosti mamutů.
Pokročilejší, než se věřilo
Stolbunov kromě kostí objevil také tucet jeskynních maleb, které vyobrazují dva typy lidí: kromaňonce a neandrtálce. Obrázky tedy na rozdíl do vědeckých hypotéz potvrdili, že tyto dva typy lidí mohli existovat ve stejnou dobu.
Na základě maleb lze taky usoudit, že kromaňonci rybařili, rozvíjeli zemědělství a chov dobytka, zatímco neandrtálci lovili a sbírali. Dokázali však žit společně. Organizátor expedice poukazuje na to, že pozdní neandrtálci a ranní kromaňonci komunikovali podobným znakovým jazykem. Díky tomu byla provedena směna výrobků a předmětů pro domácnost. Děti obou větví evoluce vyrůstaly společně.
Tento výrok zcela mění vnímání antického světa. Objev z roku 1928 byl však z akademického hlediska přijat docela lhostejně. Během válečných let byla většina jeskyně vyhozena do povětří. Stolbunovovi blízcí tak nemohli najít ani stopy po objevech jeho výpravy.
V roce 1928 oficiální věda objeveným artefaktům nevěřila. Ve snaze ochránit své nálezy, chtěl Stolbunov vše zveřejnit v médiích. Nicméně úřady spolu s vědeckou komunitou se proti tomu postavily a poslaly „archeologickou senzaci“ údajně ke studiu do Novosibirsku.
Tam se stopy starověkého artefaktu ztratily definitivně. Niko neví, kde se dnes pro všechny nepohodlný artefakt nachází. Předpokládá se, že byl skryt v muzejních archivech nebo byl prostě zničen.