NASA chce poslat lidi na Venuši

Populární sci-fi filmy z počátku 20. století, líčily Venuši jako ojedinělý druh divočiny s příjemně vysokými teplotami, lesy plnými bažin, a dokonce i dinosaury. V roce 1950 Hayden Planetarium v Americkém přírodovědném muzeu, přijímala první rezervace na kosmické mise ve snaze rozvinout vesmírný cestovní ruch, daleko předtím, než s tím začaly dnešní moderní společnosti jako jsou Blue Origins, Space X a Virgin Galactic. Jediné, co jste tehdy proto museli udělat, bylo vyplnit formulář, uvést svou adresu a v nabídce destinací stačilo zaškrtnout „Venuše“.

Dnes je nepravděpodobné, že by Venuše byla místem snů aspirující vesmírné turistiky. Jak ukázala řada misí v posledních několika desetiletích, spíše než rájem, je planeta žhavým peklem s toxickou atmosférou a tlaky tak silnými, že vás na jejím povrchu rozdrtí. Navzdory tomu NASA zpracovává koncepci pro misi jejíž účastníci se vydají právě na Venuši. Projekt je označován zkratkou HAVOC, volně přeloženo jde Operační koncept ve vysokých nadmořských výškách Venuše.

Ale bude to vůbec možné? Teplota povrchu planety (přibližně 4600 C ) je mnohem vyšší něž teplota Merkuru a to i přes fakt, že Venuše je dvojnásobně dál od Slunce. Při tak velké teplotě dochází k roztavení mnoha kovů, včetně bismutu a olova, které na této planetě mohou roztát jako led na žhavé pánvi. Povrch tvoří neupravená skalnatá krajina, skládající se z rozsáhlých rovin i z bazických hornin se sopečnými rysy, a najdeme zde i kontinentální horské oblasti.

Venuše vznikla jako dvojče naší planety

Planeta je z geologického hlediska mladá ale prošla si katastrofickými událostmi obnovy. Takové extrémní události jsou způsobeny nahromaděním tepla pod povrchem, případně jeho tavením, uvolněním tepla a opětovným tuhnutím. To pro návštěvníky nejsou moc příznivé vyhlídky.

Naštěstí je myšlenkou nového poslání NASA nejen přistát na nehostinném povrchu, ale použít hustou atmosféru jako základ pro svůj průzkum. Žádný konkrétní termín pro misi typu HAVOC nebyl dosud veřejně ohlášen. Tato mise je dlouhodobým plánem a bude se spoléhat na malé testovací mise, které budou prvnímu výletu na Venuši předcházet. Taková mise je ve skutečnosti možná až teď se současnými technologiemi. Plán je využít vzducholodě, které budou schopné zůstat ve vzduchu v horní atmosféře po delší dobu.

Ač je to překvapivé, zdá se, že horní atmosféra Venuše vykazuje největší podobnost se Zemí a to v celé Sluneční soustavě. Mezi nadmořskou výškou 50 km a 60 km lze tlak a teplotu porovnat s oblastmi nižší zemské atmosféry. Atmosférický tlak Venušiny atmosféry ve výšce 55 km je asi polovinou atmosférického tlaku na úrovni hladiny moří na Zemi. Ve skutečnosti byste byli bez tlakového obleku v pořádku, protože je zhruba ekvivalentní tlaku vzduchu, s nímž byste se setkali na vrcholu hory Kilimandžáro. Ani byste se nemuseli izolovat, protože teplota se zde pohybuje mezi 20 ° C a 30 ° C.

Atmosféra nad touto výškou je také dostatečně hustá, aby chránila astronauty před ionizujícím zářením z vesmíru . Užší blízkost Slunce poskytuje ještě větší množství dostupného slunečního záření než na Zemi, které lze použít ke generování energie (přibližně 1,4krát větší).

Povrch Venuše byl mapován zatím jen pomocí radarů. V sedmdesátých letech to byla sovětská sonda Veněra, která nám poskytla jen pár obrazů povrchu nehostinné planety. Horní atmosféra, ale vypadá slibně. Na Zemi již existují určité druhy extremofilních organismů, které by odolaly podmínkám atmosféry v nadmořské výšce, která je cílem mise HAVOC.

Stále ještě víme o Venuši relativně málo, přestože je to náš nejbližší planetární soused. Třeba nám porozumění toho, jak dvě velmi podobné planety mohou mít, tak odlišné minulosti, pomohou pochopit i vývoj sluneční soustavy a možná i dalších hvězdných systémů.