Hledání mimozemského života je vědeckou posedlostí moderní doby. Posílíme sondy do celé sluneční soustavy i za ni. Hledáme známky kapalné vody a zbytků mikrobiálních populací, vysíláme signály do neznáma a doufáme v odpověď. Jenže co když se honíme za něčím, co jsme již dávno objevili? Objevili a neúmyslně zničili během experimentů před padesáti lety.
Profesor z Centra pro astronomii a astrofyziku na Technické univerzitě v Berlíně, zveřejnil zajímavou a docela provokativní teorii o tom, že jsme možná před téměř 50 lety omylem zabili jediný život, který jsme na Marsu našli. Ke svým závěrům dospěl po dlouhých debatách na nedávném sympoziu, které se letos neslo v duchu hledání mimozemského života. Sympozium je pořádáno dvakrát ročně a přivádí odborníky k diskuzi o velkých aktuálních tématech, jako byla například pandemie.
Zpět ale k teorii, která uvádí, že jsem život na Marsu už našli a zabili jej. V polovině 70. let vyslala NASA na povrch Marsu dva přistávací moduly Viking. vybavené přístroji, které prováděly jediné experimenty s detekcí života, jaké kdy byly na jiné planetě provedeny. Výsledky těchto testů byly v té době velmi matoucí a zůstávají tak i dnes.
Vikingské landery také obsahovaly nástroj k detekci organických sloučenin. Zaznamenal stopová množství chlorovaných organických látek, které byly v té době interpretovány jako výsledek kontaminace ze Země. o vedlo vědce projektu Viking Geralda Soffena k vyslovení jeho slavných slov: „Žádná těla, žádný život“. Jinými slovy, život na Marsu by nemohl existovat bez organických sloučenin.
Za půl století od té doby se obraz hodně změnil. Dalších osm landerů a roverů prozkoumalo povrch Marsu podrobněji. Díky přistávacímu modulu Phoenix z roku 2008 a pozdějšímu potvrzení rovery Curiosity a Perseverance víme, že původní organické sloučeniny na Marsu ve skutečnosti existují.
Bohužel v době přistání Vikingských landerů věděli vědci jen velmi málo o povrchu Marsu. Protože Země je vodní planeta, zdálo se rozumné, že přidání vody by mohlo přimět život, aby se projevil v extrémně suchém marťanském prostředí. Jenže na extrémně suchých místech funguje vše tak trochu jinak. Odolné organismy využívají proces zvaný hygroskopicita, při kterém určité soli přitahují vodu přímo z relativní vlhkosti vzduchu. Z toho důvodu mikrobi žijící v těchto podmínkách nepotřebují vůbec déšť, jen určité množství vlhkosti v atmosféře.
Takže co by se tedy stalo, kdybychom na tyto na sucho adaptované mikroby nalili vodu? Mnoho vikingských experimentů zahrnovalo aplikaci vody na vzorky půdy, což může vysvětlit závěry mise. Možná, že domnělí marťanští mikrobi sesbíraní pro experimenty se značeným uvolňováním se nedokázali vypořádat s takovým množstvím vody a po chvíli vymřeli.
Obvinění Schulze-Makucha, že lidstvo zmeškalo nebo zničilo důkaz života mimo Zemi, vyvolalo rozsáhlou kontroverzi, která pokračuje i dnes, když se v srpnu blíží 50. výročí prvního startu Vikingů.
Chris McKay, Ph.D., astrofyzik z NASA a hlavní vědec, mává nad každým takovým povykem. Poukazuje na to, že vikingští landers nenašli žádný jasný důkaz mikrobů.
„Tvrzení, že Viking možná ‚našel a zabil‘ život, je nesprávné, protože ve výsledcích nejsou žádné důkazy, které by naznačovaly, že Viking ‚našel život‘ jakéhokoli druhu,“ říká McKay. „Myšlenka, že přidání vody do vysušené mikrobiální komunity může způsobit šok […], není nová. To nebylo pro tým Vikingů neočekávané […], protože chápání života ve slaném, suchém a chladném prostředí, které ovlivnilo návrh a provoz vikingských biologických experimentů, se ve srovnání se současností prakticky nezměnilo.“
Schulze-Makuch vyzývá každého, koho zaujaly jeho teorie o známkách života na Marsu, aby si přečetl jeho aktualizovaný článek publikovaný loni v září v časopise Nature Astronomy . V něm zdvojnásobuje zprávu Big Think s podporou nových důkazů z novějších sond na Marsu.
Zdroj: Pm