Rover Curiosity společnosti NASA našlo na Marsu karbonáty bohaté na železo, které nabízejí nové informace o dávném klimatu planety a její možné obyvatelnosti.
Při pomalém stoupání po svazích Mount Sharp – vysokého vrcholu uvnitř marsovského kráteru Gale – učinil rover NASA Curiosity pozoruhodný objev: velká ložiska uhlíku uzamčená v karbonátových minerálech. Na první pohled to může znít poněkud suše, ale ve skutečnosti by tento nález mohl být významným dílem skládačky při hledání dávného života na Rudé planetě.
Karbonátové minerály vznikají při interakci oxidu uhličitého s vodou a horninami, což z nich činí důležitý ukazatel minulých environmentálních podmínek. Vědci tyto minerály na Marsu zaznamenali již dříve – pomocí vozítek na zemi, sond na oběžné dráze nad povrchem, a dokonce i v marťanských meteoritech, které spadly na Zemi -, ale nejnovější údaje z Curiosity přinášejí nové vzrušující podrobnosti.
„Říkají nám, že planeta byla obyvatelná a že modely obyvatelnosti jsou správné,“ uvedl ve svém prohlášení hlavní autor studie Ben Tutolo, docent na katedře Země, energie a životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity v Calgary.
Minerály nalezené roverem pravděpodobně vznikly v extrémně suchých podmínkách chemickými reakcemi mezi vodou a horninou a následným procesem vypařování. Tento proces poukazuje na dobu, kdy měl Mars dostatečně hustou atmosféru bohatou na oxid uhličitý, která umožňovala existenci kapalné vody na povrchu. Jak však atmosféra řídla, oxid uhličitý se začal měnit v kámen.
Jedním z výrazných minerálů v novém objevu Curiosity je siderit, uhličitan bohatý na železo, který se vyskytuje v překvapivě vysokém množství – mezi pěti a 10 % hmotnosti – spolu se solemi, které se snadno rozpouštějí ve vodě. „Širší důsledky jsou takové, že planeta byla až do této doby obyvatelná, ale pak, když se [oxid uhličitý], který planetu ohříval, začal srážet jako siderit, pravděpodobně to ovlivnilo schopnost Marsu zůstat teplý,“ řekl Tutolo.
Ještě více fascinující je na tomto nálezu přítomnost oxihydroxidů železa ve stejných ložiscích. Tyto minerály naznačují, že na Marsu mohl kdysi také fungovat koloběh uhlíku – podobně jako na Zemi -, kdy se část oxidu uhličitého vázaného v horninách nakonec dostala zpět do atmosféry.
Na základě porovnání nálezů Curiosity s údaji z oběžné dráhy se vědci domnívají, že podobné vrstvy na celé planetě mohly zachytit až 36 milibarů atmosférického oxidu uhličitého – což je dost na to, aby se klima na Marsu dramaticky změnilo.
Tento marťanský objev také úzce souvisí s prací prováděnou přímo na Zemi. Tutolo říká, že zkoumá způsoby, jak bojovat proti klimatickým změnám přeměnou oxidu uhličitého způsobeného lidskou činností na stabilní uhličitanové minerály – v podstatě uzamčení uhlíku v hornině.
„To, co se snažíme udělat na Zemi v boji proti klimatickým změnám, je něco, co už možná udělala příroda na Marsu,“ řekl. „Poznání mechanismů tvorby těchto minerálů na Marsu nám pomůže lépe pochopit, jak to můžeme udělat tady. Studium kolapsu teplých a vlhkých počátků Marsu nám také říká, že obyvatelnost Marsu je velmi křehká věc.“
Zdroj: s