Lidé budoucnosti: „Upravte DNA, aby mohli žít na jiných planetách“

Rate this post

Genetik Chris Mason právě vydal knihu, ve které vysvětluje, jak by měla být změněna naše DNA, abychom se mohli přizpůsobit životu na jiné planetě.

Ačkoliv je lidské tělo velmi přizpůsobivé, doslova trpí, když opustí hostinné životní podmínky naší planety. Chris Mason je docentem fyziologie, biofyziky a výpočetní genomiky na Weill Cornell Medical College. Vedl jeden z 10 týmů výzkumníků vybraných NASA, který porovnával genetické a fyziologické změny mezi astronautem Scottem Kellym, který strávil rok na Mezinárodní vesmírné stanice, a jeho dvojčetem Markem Kellym, který stejnou dobu strávil tady na Zemi.

Mason také spolupracoval s NASA na návrhu metagenomu pro život ve vesmíru a spolupracuje na 500letém plánu, který má zajistit dlouhodobé přežití obyvatel Země. V této souvislosti vydal knihu s názvem „Dalších 500 let: Život inženýrů k dosažení nových světů.“

„Kniha má za cíl odhalit to, čemu věřím a doufám, že se opravdu v příštích 500 letech stane,“ říká Mason v rozhovoru pro RT. „Zmiňuji se nejen o technologii, která nás dostane na jinou planetu a udrží nás při životě, ale také morální argumenty, proč bychom měli tuhle planetu opustit.“

A právě u těchto argumentů se na chvíli pozastavíme. Mason je toho názoru, že odhad doby, kdy se Země stane neobyvatelnou, je příliš optimistická. Ve vědeckých kruzích se hovoří o 4,7 miliard let, nicméně Mason se domnívá, že nám na této planetě zbývá maximálně miliarda let. Pokud tedy ještě dříve nedojde k jiné události s katastrofálním dopadem. Například ke srážce s asteroidem.

„Během výzkumu, který jsem prováděl v souvislosti s mou knihou, jsem došel k závěru, že během jedné miliardy let dosáhne Slunce takové svítivosti, že se voda v oceánech doslova vyvaří. Jistě bychom mohli žít nějakou dobu v podzemí,“ tvrdí Mason, který věří v genetickou povinnost chránit náš druh a hledat další planety, které nám zaručí budoucnost.

Genetické změny, které nám umožní žít na Marsu

Nikoho nepřekvapí, že první planetou, nad kterou Mason uvažoval, byl Mars. „Země je báječná, bohužel už dnes víme, že jen na omezený čas,“ říká genetik. „Mars není plán B, je to plán A. Ať se stane cokoliv, v určitém okamžiku se musíme dostat ze sluneční soustavy. Musíme tedy přemýšlet o tom, kde tento proces zahájit.“

Než se ale na Mars dostaneme, musíme vyřešit technologické a biologické problémy. Genetická studie, které se Mason účastnil a jejíž protagonisty byli bratři Kellyové, ukázala, že lidské tělo trpí, pokud tráví hodně času ve vesmíru.

Scott Kelly, který na Mezinárodní vesmírné stanici strávil 12 měsíců, utrpěl ztrátu svalové hmoty, změny DNA, odvápnění kostí a změny v imunitním systému ve srovnání s jeho bratrem, kterému zde na Zemi prakticky nic nechybělo. „Tělo je velmi přizpůsobivé. Když se vrátíte z vesmíru, může se z větší části vrátit do normálu. Není to ale příjemný proces a pro tělo je velmi těžký,“ říká Mason.

„Pokud se podíváte na molekulární znaky kosmického letu, působí jako velmi silné nachlazení nebo dokonce jako vážné zranění.“ Je jasné, že imunitní systém je ve vysoké pohotovosti. „Snaží se adaptovat na velmi odlišné a neobvyklé prostředí.“

I přesto si Mason myslí, že ačkoliv naše tělo nebylo navrženo pro život na jiné planetě, dokáže se vysoké radiaci a nedostatku zdrojů přizpůsobit. Pro budoucí průzkumníky, kteří k Rudé planetě zamíří, bude adaptace, založená na vědě a technice, velmi důležitá. Základním nástrojem bude genová terapie, která jim umožní aktivovat a deaktivovat určité části naší DNA.

„Stále v sobě máme gen, který dokáže vyrobit vlastní vitamín C – je v naší DNA, jen v rozbité formě,“ vysvětluje Mason. Průzkumníkům by taková schopnost řídit buňky, umožnila žít na planetě, kterou si zvolí. Madon tomu říká buněčná a planetární svoboda. Kromě modifikace již vyvinutých těl, lze tuto tézi aplikovat i na plody v umělých lůnech, která by jim dala větší šanci na přežití na jiné planetě.

Taková technologie existuje už dnes. Nedávno byla aplikována na vývoj ovce, a to od samotného embrya až po narození. Přestože je Masonův plán vzdálen realitě celý 500 let, badatel věří, že nebude trvat dlouho, než jej budeme muset realizovat. „Předpokládá se, že první lidé budou na Marsu v roce 2035. To není zas tak daleko,“ říká výzkumník.

„Za 20 let si budeme muset položit následující otázku: co se stane, když někdo odjede na Mars a zůstane tam pět nebo více let?“

Sdílet: