Co by se stalo, kdyby se svět otáčel dvakrát rychleji?

Často se říká, že život je jako na horské dráze. Co kdyby to tak opravdu bylo? Když teď nedokážeme vnímat, jak se Země otáčí, jak by to vypadalo, kdyby se točila o něco rychleji? Jak by se naše tělo vyrovnalo s kratšími dny a kratším časem pro spánek? A co naše klima a geografie? Mohli bychom vůbec přežít?

Nikdo z nás nepociťuje, jak se Země otáčí, protože spolu s ní se otáčí vše na této planetě. V oblasti rovníku se svět otáčí rychlostí 1600 km za hodinu a svou rotaci dokončí za 24 hodin. Čím jsme od rovníku dál, tím pomalejší je otáčení.

To znamená, že kdybyste stáli na rovníku celý den, procestujete vlastně 40, 2 km za den. Pokud byste ale stáli například tři metry od severního pólu, za stejnou dobu byste „procestovali“ jen 20 metrů. Kdyby se ale naše planeta otáčela dvakrát rychleji, dokázala by to vše za poloviční čas. Ztratili bychom tedy polovinu našeho dne. Čas by doslova letěl a my tak neměli čas na žádnou zábavu. Dobrá zpráva ale je, že bychom se tak snadněji zbavili přebytečných kil. Celý den by na nás totiž působila silnější odstředivá síla, následkem dvojnásobně rychlejší rotace Země.

A teď si vzpomeňte na všechny vaše oblíbené televizní seriály a pořady. Rovnou na ně můžete zapomenout, protože s rychlejší rotací už nic z toho nebude. Většina našich satelitů používaných pro komunikaci, vojenské zpravodajské služby a televizní vysílání jsou synchronizovány s tempem rotace Země. I nejmenší nárůst rychlosti by způsobil jejich vyhnutí z naší oběžné dráhy.

Kdo by ale v tak extrémně uspěchané době měl čas na televizi? I na spánek budete mít jen čtyři hodiny. Nemluvě o stravování, které by se také muselo upravit. Z pěti jídel za den by bylo doporučené množství sníženo jen na dva. Také bychom potřebovali nové měřítko pro čas, nové kalendáře. Namísto 365 dní, by náš rok měl 730 dní. Můžeme jen doufat, že by bylo i dvakrát více svátků…

Přizpůsobení novým biologickým hodinám by bylo velmi těžké nejen pro nás. Nejspíše by to nedokázal nikdo. Například noční druhy by měly méně času na svůj lov, a proto by jim hrozilo vyhynutí. Lidé by ale také museli být efektivnější, zejména pokud jde o energii.

Lidé cestující auty do práce by v takovém případě cestovali dvakrát tolik, zdvojnásobila by se spotřeba paliv a jejich vliv na naše klima. Přírodní živly jako vítr a voda, které také ovlivňuje naše rotace, by nabraly na síle. Živelné pohromy by byly mnohem katastrofičtější. A to díky Coriolisova efektu, protože právě tento fenomén dodává hurikánům jejich rotaci. Jinými slovy, čím rychlejší bude rotace Země, tím silnější bude křivka větru, hurikán nabere na větší intenzitě a jeho důsledky budou smrtelné.

Další nebezpečí by pro nás byla voda. Odstředivá síla by totiž veškerou vodu ze severní i jižní polokoule vysála směrem k rovníku. Země jako Ekvádor, Kolumbie, Venezuela, Brazílie, Keňa, Indonésie, Singapur a Austrálie by byly částečně, ne-li úplně, ponořeny. Snížená gravitace by navíc v oblasti rovníku způsobila větší vlhkost. Prsten husté mlhy a neustálý déšť by trvale pokryly zemský pás.

Příště až si tedy postesknete jak dlouhý a vyčerpávající den to zase byl. Buďte rádi, že nebyl kratší, protože na tom závisí náš způsob života. A proto žijte momentem, 24 hodin denně, 365 dní v roce.