Uprostřed divočiny Britské Kolumbie byla odhalena dávno zapomenutá japonská vesnice

V roce 2004 byl profesor archeologie univerzity Capilano, Bob Muckle, osloven bývalým lesníkem, který jej požádal o prozkoumání oblasti hluboko v lesích Britské Kolumbie. To ještě profesor Muckle netušil, že ho lesník vede k opravdu neocenitelnému archeologickému pokladu. Jak informoval server North Shore News, každé jaro po dobu následujících 14 let se Muckle spolu se svými studenty vracel na naleziště, kde odhalili stopy skryté japonské osady.

Japonská osada se nachází v památkové rezervaci zvané Lower Seymour Conservation, vzdálené přibližně 12 mil severovýchodně od Vancouveru. Naleziště je přibližně stejně velké jako fotbalové hřiště a obsahuje zbytky více než tuctu chatrčí, pozůstatky lázeňského domu, cestu vyrobenou z cedrových prken a taktéž terasu vyrobenou ze stejného materiálu, která nejspíše sloužila jako svatyně.

Kromě zmíněných staveb objevil Muckle se svými studenty během uplynulých 14 let také více než 1000 kusů artefaktů. Mezi nimi byly například láhve od saké a piva, konvice, kapesní hodinky, knoflíky a stovky kousků japonské keramiky.

Jak se ale uprostřed kanadské divočiny ocitla japonská osada? Odpovědí jsou historické prameny, ze kterých vyplývá, že kolem roku 1918 koupil japonský podnikatel Eikichi Kagetsu práva na těžbu dřeva poblíž objevené osady. Je tedy velmi pravděpodobné, že osadníci vesnice byli dřevorubci a jejich rodiny. Ačkoliv byly stromy vykáceny a zpracovány do roku 1924 a Kagetsu pokračoval ve svém podnikáni ve Vancouveru, existují důkazy o tom, že někteří členové lesnické komunity neodešli.

Vesnice v divočině jako úkryt

Profesor Muckle je přesvědčen, že osadu hluboko v lesích dále obývalo 40 až 50 lidí. Chránili tak sebe i své rodiny před narůstajícím rasismem v kanadské společnosti, a to až do roku 1942, kdy kanadská vláda začala přemisťovat japonské imigranty do internačních táborů. Kvůli artefaktům, které byly objeveny, je rovněž Muckle přesvědčen, že obyvatelé museli svá obydlí opustit ve spěchu.

Japonští přistěhovalci byli obětmi rasismu a diskriminace v Kanadě již od první vlny imigrace v letech 1877. Proto je velmi pravděpodobné, že se vesničané snažili zůstat v lesem izolované vesničce co nejdéle. Konec konců nebylo by to poprvé, kdy se vzdálená divočina stala útočištěm pro pronásledovanou a nenáviděnou komunitu. Muckle dokonce věří, že lidé mohli v osadě zůstat až do 40. let 20. století. Tuto domněnku zatím nelze potvrdit, neexistují totiž žádné písemnosti či jiné důkazy, které by tvrzení podložily.

Kdy tedy osadníci opravdu opustili svou vesnici zůstává otázkou pro další generaci archeologů, protože jak Muckle sám poznamenal, toto je jeho poslední sezóna.

Zdroj: mentalfloss.com

Sdílet: