Radioaktivní „hrobka“ v Tichomoří plná jaderného odpadu začíná praskat

Na Marshallových ostrovech můžete natrefit na uzavřenou jámu, která obsahuje 73 000 metrů krychlových radioaktivního odpadu. Ten tam navozila americká armáda po výbuchu jaderné bomby. Nicméně betonová „rakev“, jak bychom mohli kráter nazvat, byl vybudovaný narychlo a rozhodně neměl splňovat doživotní cíl úkrytu pro kontaminovanou půdu. A v současné době se to začíná potvrzovat.

Psal se rok 1954 když 1. března v 6:45 místního času rozpůlil jasnou oblohu nad Tichým oceánem jasně červený záblesk. O chvíli později se nad Marshallovými ostrovy vznesl obrovský jedovatý mrak ve tvaru hřibu. Byl to výsledek výbuchu první americké vodíkové bomby, exploze byla 1000krát silnější než výbuch bomby zvané „Little Boy“, která srovnala Hirošimu se zemí.

Tehdy ale odborníci podcenily následky, které vyvolal test s názvem Castle Bravo, kvůli nesprávným výpočtům byla exploze dvaapůlkrát silnější, než se očekávalo. Radioaktivní popel, který se okamžitě vznesl na oblohu, pokryl plochu větší než 18 000 kilometrů čtverečních. Rázem byly v ohrožení Marshallovy ostrovy i jeho okolí. Dodnes tamní obyvatelé vzpomínají, jak jemný bílý popílek pokryl celý atol, v tu dobu ještě nikdo nevěděl, že jde o radioaktivní spád. Děti si dokonce s „radioaktivním sněhem“ hrály a jedly ho.

Radioaktivní „hrobka“ po letech opět představuje hrozbu

Aby byly redukovány napáchané škody, americká armáda na ostrově Runit vytvořila jakýsi kráter, který měl sloužit k uchovaní kontaminované půdy. Tu sem sváželo více než 4000 amerických vojáků v roce 1977. Celkově do betonové jámy navezly 73 000 kubických metrů kontaminované půdy. Trvalo více než tři roky, než byla veškerá zamořená půda dopravena na ostrov Runit.

Nicméně, jak bylo řečeno v úvodu článku, toto řešení nemělo být doživotní, což se teď potvrzuje. Spodní část kráteru totiž není obložena betonem, proto každý stoupající příliv, znamená jisté nebezpečí prasknutí celého krytu. Navíc stále narůstající hladina moří tomuto nebezpečí jen přidává na naléhavosti. Už v této chvíli se hrobka začíná štěpit a praskat. Kdyby došlo k jejímu narušení, radioaktivní odpad by kontaminoval oceán a ostrovní laguny.

Zdroj: ScienceAlert.com

Sdílet:
Loading...