Zatopený uranový důl v Německu odhalil různé formy života, které v útrobách tmy vytvořily zcela nový ekosystém, který vypadá doslova mimozemsky.
Tým vědců objevil ekosystém, který vypadá jakoby ani nebyl z našeho světa. Krápníkové biofilmy a kyselé stalaktity podzemního prostředí uranového dolu obsahují širokou škálu mikroorganismu, které tvoří působivý potravní řetězec.
Malebné Labské pískovce v jihovýchodním Německu se na povrchu vyznačují pozoruhodnými náhorními plošinami, meandrujícími říčními kaňony a časem vytesanými skalními pilíři. Na břehu Labe stojí impozantní středověká pevnost. V podzemí hory se pak skrývá surovina, ze které lze získat mimořádnou energii: uran.
V 60. letech 20. století se kapsa uranu ukrytá v horách proměnila v produktivní důl a masivní prvek používaný jako palivo pro jaderné štěpení se těžil více než 1000 tunami ročně. V roce 1990 však produkce z dolu Königstein poklesla a velká část dolu byla zatopena v rámci rekultivačního úsilí k vyčištění kyselých chemikálií používaných k uvolnění uranu z jeho pozemského vězení a také k uhašení všech souvisejících radioaktivních látek.
Vzniká složitý ekosystém
Poté se začaly objevovat podivné formy života, což vedlo manažery dolu k rozhodnutí povolat vědce k jejich analýze. To, co našli, je pro většinu z nás španělská vesnice. Ve vlhkém, tmavém, kyselém a uranem naplněném prostředí se usadily biofilmy složené z mikrobů.
Ze stropů vytékaly komunity krápníkovitého hnědého a bílého slizu, což vytvářelo dojem, že stěny tají. V tomto podzemním místě – doslova radioaktivní pustině – bují život. Mezi mikroby nalezenými v kalu byly nejen jednobuněčné bakterie, ale také mnohobuněčná eukaryota. Vědci z nedaleké univerzity v Drážďanech objevili tvarově měnící améby, chobotnici podobnou Heterolobosea, stonkovité stramenopily, bičíkovce s mnoha přídavky, mnohotvaré nálevníky a lezoucí houby.
Rozmanitá sbírka mikroskopického života vytvořila svůj vlastní ekosystém v podloží zbaveném světla. V tomto místě, kyselém jako soda nebo grapefruitový džus, získávají kyselé bakterie energii z redukce železa a síry a vytvářejí slizké krápníky.
Uranový důl Königstein není jediným extrémním radioaktivním prostředím, ve kterém vzkvétal pokročilejší mikroskopický život. V roce 1991 vědci objevili černou houbu rostoucí na stěnách zdecimovaného černobylského jaderného reaktoru č. 4. Pozdější analýza těchto hub ukázala, že pravděpodobně absorbovaly záření a přeměňovaly ho na chemickou energii pro svůj růst. Život může prosperovat na některých z nejvíce fascinujících míst.