Příznaky se objevili bez varování. Záhadný nový respirační virus unikl z Číny a zasáhl celosvětovou populaci. Čínská vláda na problém neupozornila včas a nový chřipkový kmen si rychle prorazil cestu do světa. Zní vám to povědomě? Řeč ale není o Covidu, nýbrž o pandemii, který propukla před 66 lety. Naši prarodiče na ní zapomněli. Vzpomeneme si my v roce 2083 na pandemii, která nám změnila život?
Příběh pandemie z roku 1957 začíná až děsivě stejně jako ten, který se začal psát před třemi lety. Vše začalo objevením nového respiračního viru v Číně v únoru 1957. Čínská vláda svůj objev nedokázala okamžitě upozornit mezinárodní společenství a nový chřipkový kmen si rychle prorazil cestu přes Asii. Světová média si šířícího viru začala všímat až v dubnu, kdy Hongkong, tehdejší britská kolonie, zaznamenal 250 000 případů nákazy.
V dubnu a květnu dorazil virus na americké vojenské základny v Koreji a Japonsku. Ohniska ve státech tak začala žhnout v červnu, a to nejprve ve vojenských táborech na Rhode Islandu a poté v Kalifornii. Odtud se virus rozšířil po celém kontinentu.
Chřipka H2N2 často začínala náhlými stavy zimnice a slabostí, bolestí v krku, vysokými horečkami, bolestí hlavy, hrudníku a zad s přítomností suchého kašle. Vše podtrhovala silná únava. Většina pacientů se pak zotavila během čtyř až pěti dnů, které většinou prospali. Bohužel ale po pár dnech či týdnech je nemoc smetla znovu a průběh byl daleko horší.
Když virus zabíjel, vybíral si tu nejhorší formu. Většina pacientů, která podlehla nemoci, měla extrémní potíže s dýcháním. V důsledku nízkého okysličení krve se jim změnila barva kůže. V poslední fázi se také dostavil krvavý kašel a bakteriální infekce, které zaplavily jejich pošramocený dýchací systém.
Smrt obvykle přišla za méně než týden. Ve skutečnosti dvě třetiny zemřelých podlehly do 48 hodin od projevů prvních příznaků. Nesmíme zapomenout na fakt, že v té době neexistovaly jednotky intenzivní péče, antivirotika a ventilátory byly poměrně primitivní. Každý pátý pacient se ani do nemocnice nedostal včas.
Nejvíce ohroženou skupinou byli mladí lidé a osoby starší 65 let. Nejhorší průběh pandemie nastal s otevřením škol v září. Mezi studenty se nemoc začala šířit neuvěřitelnou rychlostí, přesto vlády neučinili restrikce, kterým jsme se museli podvolit my před třemi roky. Žádné omezení výuky, žádný zákaz shromažďování, žádné karantény.
Důvodem nebyla nízká informovanost. Světové vlády jen dospěli k názoru, že takové úsilí je marné, vzhledem k rychlosti, jakou se pandemie šířila. A také proto, že práce na účinné vakcíně probíhala od jara 1957 a byla dokončena do léta. Vakcína měla účinnost mezi 56-60 procenty, jako první se začala testovat v Americe mezi vojenskými rekruty a v srpnu dostávala vakcínu už široká veřejnost.
Jak se ale zdá, tato smrtící zkušenost jakoby z historie vymizela. Nikdo si ani nevzpomněl. Nebo záměrně nechtěl? Lidé v té době o pandemii věděli, slyšeli o jejím šíření, příznacích, preventivních opatřeních a možných sociálních dopadech v rádiu, v televizi i novinách. Proč tedy v souvislosti s Covidem nikdo o této pandemii nemluvil? Asijská chřipka byla jednou z nejsmrtelnějších v historii