Nevyřešené záhady druhé světové války, které v knihách dějin nenajdete

I přes skutečnost, že druhá světová válka skončila před 75 lety, existují neobjasněné otázky a okolnosti, které dodnes vyvolávají bouřlivé spekulace. Od pádu Třetí říše se objevují otázky jako, co se stalo s Adolfem Hitlerem? Opravdu spáchal sebevraždu? Co vlastně dělal Rudolf Hess, když odletěl do Skotska? Byl snad tajným agentem rozvědky? Záhad kolem aktivity nacistů a fungování Třetí říše je víc než dost.

Následující seznam se blíže zaměřuje na neobjasněné záhady druhé světové války. Jak se totiž ukázalo nacisté po sobě zanechaly řadu nezodpovězených otázek.

Svastika ze stromů

V roce 1992 si pilot přelétající nad německým lesem Kutzerower Heide všiml šokujícího útvaru. Uprostřed hustě zalesněného lesa jehličnanů byla skupina asi 140 listnatých stromů, které dohromady tvořily symbol svastiky. Listnaté stromy vždy několik týdnů v roce, na jaře a na podzim, svým odlišným vzhledem vyniknou v okolním porostu jehličnanů. V tu dobu je pak vidět z ptačí perspektivy obrovská svastika. Otázkou ale je, kdo a proč tyto stromy vysázel?

Jakmile se fotografie objevila v médiích, začaly se také objevovat zprávy o podobných výsadbách po celém Německu. V roce 2006 dokonce média ohlásila, že se další podobný hákový kříž nachází v Kyrgyzstánu u obce Taš-Bašat v okrese Naryn. V tomto případě ho tvoří 600 stromů a dodnes je k vidění. Legendy hovoří o tom, že je v předhůří Himalájí vysadili váleční zajatci.

Co se stalo s německou ponorkou U 530?

Když 10. července 1945 připlula do argentinského přístavu Mar del Plata ponorka U-530, šlo o zdánlivě běžnou událost. Posádka v čele s kapitánem Otto Wermuthem se vzdala, neboť patřila do námořnictva poražené Třetí říše. Ale co se během poslední plavby dělo? Záhy po připlutí této nebezpečné nacistické zbraně se totiž objevily mnohé otázky, na které dosud chybí odpovědi! Počátkem května 1945 hlídkovala U-530 u břehů kanadského Nového Skotska, kde neúspěšně torpédovala spojenecké konvoje.

Pak zamířila k pobřeží USA. Jenže kam plula poté? O jejích následujících pohybech nejenom taktně pomlčeli všichni němečtí námořníci, ale raději se kamsi záhadně „ztratil“ i lodní deník! Do jihoamerického cíle také ponorka připlula řádně „očesaná“. Chyběly jak některé části její výbavy, stejně jako palubní děla. Co na své poslední plavbě vezla místo nich? Právě tato otázka podporuje teorie a útěku Adolfa Hitlera do Argentiny.

Co se stalo s Jantarovou komnatou?

Původně se měla jantarová komnata od architekta Andrease Schlütera nacházet v zámku Charlottenburg, své místo ale našla v Berlínském zámku. Byla zakázkou pruského krále Fridricha I., který ji v roce 1716 věnoval ruskému caru Petru Velikému, a byla přesunuta do Kateřinského paláce nedaleko Sankt Petersburgu. Tam pobývala až do roku 1941.

S vpádem nacistů na území Sovětského svazu se vojáci wehrmachtu potřebovali někde ubytovat a zvolili právě Kateřinský palác. Protože na to Sověti nebyli připraveni, stala se komnata logickým terčem lupu. Už během 36 hodin ji stihli nacisté rozebrat a nastrkat do 27 beden, které putovaly do Královce (dnes Kaliningradu). O měsíc později se stala součástí Pruské sbírky.

V důsledku požáru jedné z místností zámku se znovu rozebrala a uložila do beden do zámeckého sklepa. Po konci druhé světové války se jantarová komnata vypařila z povrchu zemského. Neexistují ani žádné záznamy o jejím dalším přesunu, a tak zůstává existence Jantarové komnaty záhadou dodnes.

Co se stalo s Heinrichem Müllerem?

Když ruské dělostřelectvo udeřilo na Berlín koncem dubna 1945 a západní spojenci uzavřeli kruh kolem Německa, nebylo mezi nacistickými vůdci pochyb o tom, jaký by byl jejich osud, kdyby se dostali do rukou sovětů. Alternativou byla kapitulace Američanům a Britům, útěk do neutrální země a odtud do Jižní Ameriky nebo sebevražda. Pro šéfa gestapa Heinricha Müllera nezáleželo na tom, zda byl vzat do vazby Američany nebo Rusy, jeho status válečného zločince byl jasný.

Naposledy byl Müller spatřen 29. dubna 1945 v Hitlerově bunkru. Jaký byl další Müllerův osud, na tom se nemohou shodnout ani renomovaní historikové. Existuje několik teorií, co se stalo po 29. dubnu 1945. Podle první se Müllerovi podařilo utéct z obklíčeného Berlína a skončil jako tajný agent SSSR a USA, jejichž tajné služby měly o jeho služby zájem. Další teorií je útěk do Jižní Ameriky, o což se pokoušeli i další nacisté, a zde pak dožil, aniž by jej někdo poznal. Podle jiné teorie byl pak Müller zabit, nebo si sám vzal život.

Nejnovější domněnkou pak byly závěry vědce Johannese Tuchela, který v roce 2013 uvedl, že Müllerovo tělo bylo nalezeno v srpnu 1945 v masovém hrobě s dalšími 3 000 mrtvolami. Jak Müller doopravdy zemřel, však zřejmě navždy zůstane skryto pod rouškou tajemství.

Jaký byl účel tajné nacistické základny na Antarktidě?

krycím označením „Schatzgraber“, tedy Lovec pokladů, měl bunkr sloužit především jako klíčová meteorologická stanice. Během druhé světové války zásobovala německou armádu informacemi o počasí, důležitými pro přesun jednotek i zásob na východní frontě.

Díky krycímu jménu se někteří vědci domnívají, že základna mohla sloužit i jako řídicí středisko pro hledání a výzkum artefaktů, kterými byla okultistická větev nacistů posedlá. Díky mrazu se dochovala většina nalezených předmětů, včetně několika stohů výzkumných dokumentů, munice a benzinových kanystrů.

Němci opustili základnu ještě před koncem války v roce 1944, když část vědců zemřela na otravu zkaženým medvědím masem. Zbytek posádky stanice musela evakuovat německá ponorka U-Boot.

Zlatý vlak nacistů

Během posledních měsíců druhé světové války měli Němci naložit ukradené polské a ruské umění, měnu a slitky do vlaku směřujícího do Slezska. Tam měl být vlak ukryt v podzemním komplexu, který postavili váleční zajatci. Podle některých „svědků obsahoval vlak také funkční prototypy zbraní určených k použití na východní frontě.

Od konce války se několik historiků i amatérských hledačů pokouší vlak plný zlata objevit, avšak marně. Podle vyprávěných příběhu bylo ve vlaku ukryto více než 300 tun zlata a zbraní. Polská vláda dokonce sponzorovala hledání vlaku a souhlasila s odměnou pro nálezce, který v hledání uspěje. Nicméně vlak se nikdy nenašel, ani dokumentace vlak nebo jeho obsah. Otázkou tedy je, zda vůbec existoval.

Jak uniklo tolik nacistických zločinců?

Německá infrastruktura železnic, dálnic, leteckých cest a kanálů byla počátkem roku 1945 v naprostém chaosu, což znemožňovalo dokonce i legitimní cestování. Spojenecká vojska obsadila hlavní cestovní uzly a vojenská policie kontrolovala dokumenty všech Němců, kteří kamkoliv cestovali. Evropa byla doslova sevřená, přesto se stovkám nacistických úředníků a válečným zločincům podařilo utéct do Jižní Ameriky.

Ještě dříve, než válka skončila, byly stanoveny dvě trasy, přes Španělsko a Itálii a přes Řím a Janov. Během prvního roku po konci války v Evropě, bylo Španělsko poseté bývalými nacisty, včetně těch, kteří byli hledáni úřady pro válečné zločiny. Ze Španělska cestovali tito uprchlíci do Jižní Ameriky se skrytou pomocí katolické byrokracie.

Zdroj: hc

Sdílet:
Loading...