Tým potápěčů učinil revoluční objev u pořeží Indonésie, který může přepsat historii lidských počátků. Nové naleziště je prvním fyzickým důkazem ztraceného světa.
Lebka Homo erectus, dávného předka člověka, byla objevena více než 140 000 let po svém pohřbu. Zakonzervovaná pod vrstvami písku v Madurském průlivu mezi ostrovy Jáva a Madura.
Archeologové tvrdí, že toto naleziště by mohlo být prvním fyzickým důkazem ztraceného světa, prehistorické pevniny známé jako Sundaland, která kdysi spojovala jihovýchodní Asii s rozlehlou tropickou nížinou.
Spolu s lebečními kostmi vědci získali 6 000 zvířecích fosilií z 36 druhů, včetně varanů komodských, buvolů, jelenů a slonů.
Některá zvířata byla ocejchován, což dokazuje, že raní lidé praktikovali pokročilé lovecké strategie.
Zjištění poskytují vzácný pohled do starověkého lidského života a dnes již ztracených území Sundalandu. Nabízejí vhled do chování a adaptací raných lidských populací v reakci na změny prostředí.
Studie poskytuje první přímý důkaz o přítomnosti lidských předků v dnes již zaplavené krajině Sundalandu a zpochybňuje dříve zakořeněné představy o geografických mezích Homo erectus. Zdůrazňuje zásadní roli, kterou hrají ponořené krajiny při sledování lidské evoluce a migrace v jihovýchodní Asii.
Berghuis a jeho tým demonstrují, jak kombinace geologických, archeologických a paleoenvironmentálních metod může odhalit ztracené kapitoly lidské historie skryté pod mořskou hladinou.
Před 14 000 až 7 000 lety tající ledovce zvýšily hladinu moří o více než 120 metrů a zaplavily nízko položené pláně Sundalandu. Celé komunity byly nuceny uprchnout do vnitrozemí nebo na výše položené ostrovy.
Fosilie z Madurského průlivu jsou jen jedním dílkem skládačky, která se rozprostírá napříč kontinenty a tisíciletími. S rozvojem technologií podvodního průzkumu vědci doufají, že odhalí města, farmy a vzpomínky, které po sobě zanechaly v ponořených zemích.