„Jsem jen člověk“ je dlouhodobě používaná fráze pro omluvu snad čehokoliv. Existují však lidské chyby, které mají větší a dlouhodobější následky. Tak například v 70. letech jedna taková nesprávná lidská kalkulace testovala nosnost „ropného dolu“, který se později projevil jako gigantická kapsa zemního plynu. Inženýři byli pochopitelně v šoku a obavy z toho, jak by plyn mohl ovlivnit sousedství a divokou zvěř, je dohnaly k chybnému řešení. Zapálili oheň, který měl dle jejich úsudku za pár týdnu plyn spálit. Po 50 letech kapsa stále hoří.
Příběh „Brány pekelné“ se zrodil v srdci turkmenské pouště Karakum, která byla součástí Sovětského svazu už v roce 1971. Sověti v té době hledali ropná pole a poušť mylně považovali za bohatý zdroj. Implementovali zde plošinu i s vrtákem, jakmile započalo vrtání, rychle se ukázalo, že jejich odhad naleziště byl špatný. Místo těžby ropy tak začali Sověti těžkou operaci nad obrovskou kapsou zemního plynu. Konstrukce se zhroutila a vytvořila obrovskou díru, která je nyní známá jako kráter Darvaza.
Darvaza měří napříč 70,1 metrů a je hluboká 20,1 metrů, její zhroucení vedlo k dominovému efektu. S každým novým kráterem přišlo více zemního plynu, který byl většinou tvořen metanem. Tento fakt představoval problém, protože metan má neblahý zvyk nasávat veškerý dostupný kyslík ve vzduchu. Odborníci ze strachu o život místních komunit a divoké zvěře se snažili problém vyřešit tím, že kapsu zapálili.
Očekávalo se, že spalování zemního plynu bude trvat jen několik týdnů. Právě toto rozhodnutí bylo další chybou, jak se ukázalo, šlo o hrubý přepočet a kapsa tak hoří dodnes. Ve skutečnosti plameny nepřestaly hořet od doby, kdy byly poprvé zapáleny před půl stoletím. Dodnes si také odborníci nejsou jistí tím, jak dlouho bude oheň hořet. Kráter Darvaza je dnes známý jako „Brána pekelná“, která přitahuje stovky turistů.
Zdroj: IFLS