Ledovcové tání odhaluje skryté krajiny kanadské Arktidy, které nebyly vidět více než 40 000 let, uvádí to nový průzkum publikovaný časopisem Nature Communications.
Asi pro nikoho nebude novinkou fakt, že změny klimatu jsou hnacím motorem rekordního ledovcového tání. Podle výzkumu univerzity Colorado Boulder zažívá kanadská Arktida své nejteplejší století. „Arktida se v současné době otepluje dvakrát až třikrát rychleji než zbytek světa a ledovce na to patřičně reagují“ vysvětluje vedoucí autor studie Simon Pendleton ve svém prohlášení.
Základem pro výzkum se staly rostliny shromážděné na okraji ledových čepic na ostrově Baffin, pátém největším ostrově na světě. Krajině ostrova dominují hluboké fjordy a náhorní plošiny. Ledovce zachovávají lišejníky a mech v jejich původní podobě po více než tisíce let.
„Cestovali jsme přímo k ustupujícím ledovým okrajům, vzorek nově exponovaných rostlin, které byli díky ledu zachovány nám poskytnou potřebné informace a době, kdy si tento ostrov podmanil led.“ Vysvětlil Pendleton.
„Vzhledem k tomu, že odumřelé rostliny jsou efektivně odstraňovány, radiokarbonový věk zakořeněných rostlin naopak definuje poslední dobu, kdy bylo průměrně stejné teplo jako v tomto století.“ Jinými slovy vědci chtějí vědět, kdy naposled byla tato jinak zamrzlá krajina vystavena pohledům lidí jako dnes.
Celkem tým shromáždil 48 vzorků rostlin z 30 ledovcových útrob na ostrově Baffin, stejně jako vzorky křemene, které byly použity pro potvrzení doby, kdy mráz a led přetvořily historii životního prostředí na tomto ostrově. Analýza ukázala, že veškeré rostliny byly pravděpodobně uchovány v plátech ledu téměř 40 000 let, možná i déle.
Následně tým vědců porovnal získané teplotní údaje s těmi, které byly získány v Grónsku. Ukázalo se, že teploty za posledních sto let byly v této oblasti nejteplejšími v horizontu 115 000 let. „Na rozdíl od biologie, která se v posledních 3 miliardách let vyvíjela a nadále se přizpůsobuje změnám klimatu, nemají ledovce žádnou takovou strategii přežití.“ Zakončuje své prohlášení přední autor výzkumu Gifford Miller, profesor geologických věd.