Roku 1986 došlo k jaderné havárii, která otřásla nejen Ukrajinou ale i širokým okolím. O dvacet pět let později došlo v Japonsku k další jaderné katastrofě, kterou způsobilo mimořádně silné zemětřesení v oblasti Tóhoku a následná vlna tsunami, jež zatopila elektrárnu Fukušima. Obě nehody uvolnily velké množství záření a jejich dopady byly dalekosáhlé a dlouhodobé. Jak se však okolnosti těchto dvou katastrof navzájem liší a která z nich způsobila větší škody?
I navzdory tomu, že v Černobylu explodoval pouze jeden reaktor, zatímco ve Fukušimě tři, ukrajinská havárie představovala mnohem větší nebezpečí. Podle Edwina Lymana, který je výkonným ředitelem Union of Concerned Scientists, zásadní rozdíl představovalo větší štěpení materiálů vypuštěných z jediného jádra reaktoru. Ve Fukušimě se jádra přehřála a roztavila, tudíž následný rozptyl nebyl natolik násilný, uvolnilo se mnohem méně plutonia.
Obě nehody však představovaly stejnou a bezprostřední hrozbu v podobě radioaktivního jódu-131, ale s poločasem přeměny osmi dnů jeho účinky brzy zanikly. V obou případech z dlouhodobého hlediska představovaly nebezpečí radioaktivní izotopy stroncia-90 a cesia-137 s poločasem přeměny 30 let. Termín poločas přeměny označuje dobu, za kterou se polovina radioaktivního materiálu rozpadne.
Nemoc, rakovina i smrt
V Černobylu byli dva zaměstnanci továrny zabiti hned během výbuchu a dalších 29 pracovníku zahynulo v průběhu dalších tří měsíců, následkem velkého ozáření, kterému byli vystaveni. Navíc mnozí z nich zemřeli vědomě, když se vystavili smrtící radiaci během zajištění továrny a zamezení dalšího úniku radioaktivních částic.
Podle informací Mezinárodní agentury pro atomovou energii, evakuovali vládní úředníci více než 200 000 lidí z celého regionu. V následujících letech vzrostl na Ukrajině počet dětí trpících rakovinou o více než 90 %. Zpráva vydaná agenturami Spojených národů v roce 2005 říká, že si ozáření vyžádalo nejméně 4000 obětí.
Avšak ve Fukušimě nedošlo k žádnému úmrtí ani onemocněním následkem radioaktivity, a to nejen u zaměstnanců ale ani mezi občany, jak uvedla Světová zdravotnická organizace (WHO). To až reakce Japonské vlády na jadernou katastrofu, kvůli které nechali trvale přesídlit 100 000 lidí, je spojována s úmrtím nejméně 1000 lidí. Většina z nich byla ve věku 66 let a více, jednoduše neunesli myšlenku toho, že navždy opustili své domovy, uvedla to Světová asociace jaderných věd.
Zakázaná zóna
Japonské úřady vytvořily kolem Fukušimy dvacetikilometrovou zakázanou zónu, přičemž poškozené reaktory trvale uzavřely. Míra dopadu exploze ve Fukušimě na životní prostředí je stále neznámá, i když existují určité důkazy o rostoucí genetické mutaci motýlů z této oblasti, která jim způsobuje deformaci křídel, nohou i očí.
Co se týče kontaminované vody, která z japonské továrny unikla a v roce 2014 dosáhla západního pobřeží Severní Ameriky, tak ta údajně podle odborníků nepředstavuje žádnou větší hrozbu pro lidské zdraví. V roce 2018 ale vědci uvedli, že vína vyráběná v Kalifornii po jaderné havárii vykazovala zvýšenou hodnotu cesia-137, toto tvrzení ale vyvrátilo kalifornské Ministerstvo veřejného zdraví, které tvrdilo, že konzumace vín není rozhodně nebezpečná.
Zakázaná zóna Černobylu byla o deset kilometru větší, okolní města i příroda jsou dodnes opuštěná. Stromy v okolních lesích zčervenaly a brzy po výbuchu uhynuly. O desetiletí později je to však příroda, která dnes tomuto místu vládne a v nepřítomnosti lidských obyvatel se zde daří i rozmanité komunitě divoké zvěře.
V roce 2010 ukrajinská vláda došla k závěru, že nebezpečí ozáření v zakázané zóně je „zanedbatelné“ a v následujícím roce byla oblast zpřístupněna turistům. Žít se zde ale stále nedá. Lidé, kteří se rozhodnou toto místo navštívit vícekrát, budou vybaveni ručními dozimetry, aby kontrolovali svou míru ozáření. Takže opakované návštěvy nejsou bez rizika.
V závěru obě katastrofy poskytly světu důležité ponaučení úzce spjaté s riziky, které představuje užívání jaderné energie.
Zdroj: LiveScience.com