Existuje mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni, že o vzdálených galaxiích a cizích planetách toho víme více, než o tom co se nachází pod povrchem naší planety. Zajímavostí je také, že kosmické lodi Voyager 1 trvalo téměř 26 let než opustila naši sluneční soustavu, což je přibližně stejný čas, který vědci trávili výkopem 12 km díry pod povrch země. Po více než dvou desetiletích vytvořili vědci vrt Kola Superdeep s hloubkou vrtu více než 12 km.
Co tímto vrtem vědci objevili?
Během intenzivního vrtání, které trvalo 26 let, nasbírali vědci hodně poznatků o tom, jaká je struktura naší Země. Téměř po celé vrtné cestě se objevovala horká mineralizovaná voda a nejen to. Země je také plná plynů jako je hélium, vodík, dusík, a dokonce i oxid uhličitý. Tyto plyny byly přítomny po celé délce vrtu. Jedním z největších překvapení pro vědce bylo, že pod žulou není žádný čedič. Vědci věřili, že v přibližně 9000 metrech by se žula měla dostat na čedič, k jejich překvapení tam však není. Navíc odborníci objevili fosílie v žulové oblasti asi 6700 metrů pod povrchem.
Krom výše zmíněných objevů, badatelé změřili teplotu na dně otvoru, ta dosahovala neuvěřitelných 180 stupňů Celsia. V podstatě kvůli této teplotě se přestalo vrtat a zaslouženě si vrt zasloužil přezdívku „Dveře do pekla“. Asi nejzajímavější je faktem je zbylá vzdálenost, od konce vrtu k jádru planety. Činila „pouhých“ 6 400 kilometrů. V porovnání s délkou vrtu, bychom mohli říct, že naši vědci udělali jen nepatrnou dirku do země, ale již ve 12 km se nedalo pokračovat.
„Zdánlivě nejnápadnějším objevem z projektu bylo zjištění mikroskopických fosilních planktonů ve skalách starých 2 miliardy let, které se nacházely čtyři míle pod povrchem,“ uvádí Bryan Nelson z mateřské přírodní sítě . „Tyto“ mikrofosily „obsahovaly asi 24 starověkých druhů a byly uzavřeny v organických sloučeninách, které nějak přežily extrémní tlaky a teploty, které dosud existují pod zemí.“
Projekt byl oficiálně ukončen v roce 2005 a zanechal jen zrezivělý kovový uzávěr jako ukazatel své existence.