Abú Simbel, impozantní chrámový komplex, který musel být přemístěn

Abú Simbel je archeologická lokalita v jižním Egyptě, ležící asi 40 km od hranic se Súdánem. Jsou zde starověké egyptské chrámy vytesané do skalního masivu staré přes 3.300 let, což bylo v době vlády třetího panovníka 19. dynastie Ramesse II. Ve své době bylo toto místo určeno nejen k provozování kultu významných egyptských bohů, ale i samotného krále a jeho oblíbené manželky a královny Nefertari.

Chrám je orientován přesně k východu a byl postaven tak, že dvakrát do roka, o jarní rovnodennosti, ozáří vycházející slunce sochy tří božstev vytesané v západní stěně nejzazší kaple, ležící 65 metrů hluboko. Až do roku 1813 byl chrám zapomenut. V tomto roce jej ale objevil švýcarský orientalista Jean-Louis Burckhardt, který ale našel jen jeho horní část. Po návratu o objevu mluvil s archeologem Giovannim Belzonim, který se do oblasti dvakrát vypravil. Poprvé se mu nepodařilo prokopat k zasypanému vchodu do komplexu, podruhé již byl úspěšný.

V 60. letech se začalo se stavbou Asuánské přehrady, která měla dodávat elektřinu rychle se rozvíjejícímu Egyptu. Než mohla být dokončena a naplněna vodou, muselo být přesunuto několik desítek historických památek. Jedním z nich byl i komplex Abú Simbel, což byl opravdový logistický a technologický oříšek.

Pod záštitou organizace UNESCO tak v roce 1959 započal grandiózní plán přesunu. Podle něj měly být díly rozřezány na velké bloky, vážící až 30 tun, a znovu postaveny o 210 metrů dále a 65 m výše. Přesun, který probíhal v letech 1964 až 1968, stál na tu dobu astronomických 42 milionů dolarů.

www.rarehistoricalphotos.com

Ramesse II. se samovolně pasoval mezi božstvo

Chrámy Abú Simbel, vytesané do skály, nechal postavit jeden z nejmocnějších i nejslavnějších faraonů Ramesse II., větší z nich zasvětil nejvyšším bohům Horního a Dolního Egypta (první si říkal Amenre, druhý Reharachtej), mezi ně se pak „skromně“ zařadil i on sám. I když většině jeho „kolegů“ zbožštění neprošlo a byli potrestáni za troufalost začlenit se mezi nesmrtelné, Ramesse II. byl výjimka, dožil se skoro 90 let. Za jeho éry vzniklo mnoho pozoruhodných staveb, ale Abú Simbel žádná nepředčila.

Chrámy byly pomyslnou vstupní branou do Egypta a měly symbolizovat jeho význam, i proto ta impozantnost. Průčelí hlavního chrámu vévodí čtyři sedící, přes 20 metrů vysoké kolosy panovníka, mezi nohama najdeme menší sochy dalších členů královské rodiny. Horní okraj zdobí řada paviánů, uctívajících vycházející slunce. Kdo vejde dovnitř, spatří velkou síň s osmi pilíři a sochami (kde na sebe faraon vzal tentokrát podobu boha plodnosti a úrody Usira), pak další, menší, a nakonec kapli. V její nejzazší stěně jsou vytesáni dva výše zmínění bohové, dále Ptah a také Ramesse II.

Slunce jako významný prvek stavby

Místnosti byly koncipovány tak, aby je – a také sochy – při jarní a podzimní rovnodennosti ozářilo vycházející slunce. Jeho paprsky proniknou až tak hluboko dovnitř, jedině zpodobnění boha temnoty i podsvětí Ptaha zůstává neosvětleno. Všechny proplouvající lodě musely chtě nechtě obdivovat velkolepé dílo starověkých stavitelů, v úžasu před ním stojí i současníci. Na mnoha místech najdeme reliéfní výzdobu s náboženskými tématy, ale jsou tu zachyceny i výjevy a nápisy ze slavných bitev Ramesse II., jako byla ta proslavená s Chetity u Kadeše.

Zdroj: HE

Sdílet:
Loading...