2. díl – Proslulé útěky z táborů smrti: Richard Glazar a Karel Unger

Dostat se během druhé světové války do koncentračního tábora nebyl často velký problém. Stačil jen špatný původ! Ven se podíval už jen málokdo. A ti, kterým se podařil dokonce útěk, se dají spočítat na prstech. My vám v naší minisérii Proslulých útěků z táboru smrti představíme tři příběhy. Minulý týden jsme vyprávěli příběh Witolda Pileckiho, jež utekl nacistům, ale nakonec byl umučen komunisty. Dnes si představíme hned dva muže, kteří měli neuvěřitelné štěstí.

Unikli pár metrů před pecí

Nahý muž postupuje v zástupu k plynové komoře ve vyhlazovacím táboře Treblinka, který leží 100 kilometrů severovýchodně od Varšavy. Píše se rok 1942 a všichni vězni z nových deportací už jdou většinou rovnou do plynu. Žádné selekce, žádná šance na život. Štěstěna však ještě nechce nechat mladého, zdatného muže zemřít. Vybere si Čecha Richarda Glazara, aby ho vynesla z temnot na světlo a mohl svědčit o strašlivém pekle.

Na dobře stavěném muži utkví oko dozorce, který právě shání na jistou práci menší tým. Bez jediného slova vysvětlení, jak už to na takových místech chodí, je mladík na poslední chvíli vyvlečen z řady. Nemůže uvěřit svému štěstí – bude žít! Tuší totiž, co se skrývá ve „sprchách“, a na rozdíl od ostatních, kteří si něco takového odmítají připustit, je o nacistických zvěrstvech přesvědčen. Dalším vyrvaným se spáru smrti je i Čech Karel Unger, pro příštích pár měsíců jen řadové číslo.

Richard Glazar se svou maminkou

Zoufalá vzpoura

Jejich práce je strašná, třídí majetek soukmenovců, poslaných do plynu. Navíc na rozdíl od některých vězňů díky otevřeným očím dobře vědí, co se děje a na jaké obludné smrtící mašinerii se podílejí. Ale co se dá dělat? Jediné zvolnění tempa, jediný zbytečný krok znamená v lepším případě bič, v tom horším případě kulku. Štěstěna však opět zasahuje. 2. srpna 1943 dochází v Treblince k zoufalé vzpouře vězňů. Kdo přežil, využívá zmatku a utíká, většina uprchlíků je však chycena a popravena.

Celé běsnění přežívá jen několik desítek lidí, mezi nimi i Richard Glazar a jeho nejlepší kamarád Karel Unger. A jsou volní! Tedy alespoň prozatím. Za každým polským stromem se může skrývat essesman, v každé chalupě, kde žádají o pomoc, zrádce!

Svědčil proti svým mučitelům

Do konce války žijí ilegální život s falešnými doklady. Nakonec se ale dočkají svobody. A podají Američanům zprávy o Treblince. Richard Glazar se stane v roce 1961 hlavním svědkem při procesech s nacistickými zločinci z Treblinky. Na peklo koncentračních táborů nikdy nezapomene a do konce života přednáší, beseduje a píše. Například knihu „Treblinka, slovo jako z dětské říkanky“.

Sdílet: