Ztracené děti z Allegheny: Nikdy neobjasněná záhada

V roce 1856 se v blízkosti amerického městečka Pavia ve státě Pensylvánie odehrála událost, která se navždy zapsala do historie tohoto kraje. Dnes můžeme v místě nikdy neobjasněné záhady najít kamenný památník, který má všem lidem připomenout, co se na tomto místě v polovině 19. století vlastně odehrálo. Rodinnou tragédii objasnil až velmi živý sen.

Tragický příběh začal 24. dubna 1856 v časných ranních hodinách, kdy Samuela Coxe ze spánku vzbudil zuřivý štěkot jeho psa, který se však ozýval z blízkého lesa. S puškou v ruce se proto vydal do lesa, aby zjistil, co jeho psa tak rozzuřilo. Než se tam však dostal, psa už nebylo slyšet.

Po návratu z lesa zjistil, že jeho pes je už doma, ale po chvíli si všiml, že doma nejsou jeho dva synové, sedmiletý George a pětiletý Joseph. Manželka Susan přitom byla doma, myslela si ale, že chlapci šli s otcem do lesa. Teprve tehdy Samuel Cox pochopil, kvůli čemuž asi jeho pes tak zuřivě štěkal.

Oba rodiče proto okamžitě vyrazili do lesa, aby se pokusili najít své dva syny. To se jim však ani po několika hodinách nepodařilo, proto požádali o pomoc sousedy. Do večera se k nim připojili další lidé, kterých bylo nakonec více než sto, ale chlapce se nepodařilo nikomu nalézt. Pátrání pokračovalo hned druhý den ráno a zapojili se do něj další dobrovolníci. V místní kronice se uvádí, že zdejší lidé, kterých bylo prý až tisíc, hledali chlapce v lese deset dní. Bohužel, nikomu se je nepodařilo najít.

Sen pomohl chlapce najít

Samuel Cox a jeho manželka Susannah byli zoufalí, protože už měli špatné tušení. Začali se dokonce šířit zvěsti, že oba chlapce mohli zabít i rodiče, kteří je pak dobře ukryli. Někteří místní lidé proto začali překopávat zem v okolí jejich domu, zda právě tam nejsou chlapci zakopáni. Po chlapcích však nebylo ani stopy.

O nešťastné události se doslechl i místní farmář Jacob Dibër, jehož také tato událost velmi zasáhla. Až tak, že v noci 2. května 1856 měl velmi živý sen, který je zaznamenán i v místní kronice. Zdálo se mu, že je sám v lese a hledá ztracené děti, které však nikdy předtím neviděl. Ve snu vystoupil na vyvrácen kmen, před kterým ležela mrtvá srna. Pak si všiml, že ve směru, odkud přišla srna, ležela dětská bota a o kousek dál ležel přes potok bukový kmen. Když Jacob po tomto kmeni prošel, dostal se do rokle. A právě zde ve středu půlkruhu, který vytvořily kořeny velké břízy, leželi mrtví chlapci.

O svém snu však Jacob řekl jen své ženě, nikomu jinému. Když se mu však stejný sen zdál i další čtyři noci, řekl o něm 7. května 1856 i svému švagrovi Harrisonovi Whysongovi. Ten Jacobovi řekl, že oblast v lese z jeho snu zná, ale až po naléhání jeho sestry – Jacobovy manželky, se oba vybrali do lesa na místa, která ve snu viděl Jacob. A sen se stal nakonec skutečností, protože všechno co ve snu viděl Jacob, se potvrdilo. Nalezli vyvrácený kmen, mrtvou srnu, dětskou botu i bukový kmen přes potok až se dostali k místu, kde leželi oba mrtví chlapci, kteří podle všeho zemřeli vysílením.

Oba chlapce pochovali 8. května roku 1856 na hřbitově Mount Union a v roce 1906 u příležitosti 50. výročí tragické smrti obou dětí, se místní obyvatelé rozhodli vyhlásit veřejnou sbírku na postavení památníku, který měl sloužit jako vzpomínka na oba chlapce. Památník i s textem, co se přesně odehrálo, byl nakonec v roce 1910 postaven na místě, kde byly obě děti nalezeny. Sedmiletý George a pětiletý Joseph jsou známí pod pojmenováním ztracené děti z Allegheny. Allegheny je pohoří, které se rozprostírá přes několik amerických států a jedním z nich je i stát Pensylvánie.

Záhadou dodnes zůstává, z jakého důvodu se děti v noci vydaly do lesa, proč je ani tisíc dobrovolníků při pátrání nenašlo a jak je možné, že se zemědělci Jacobovi Dibertovi zdál takový živý sen. Může být právě to důkazem, že prorocké sny skutečně existují?

Sdílet: