Zmizení “afrického Titanicu”: Kam se poděl parník se stovkami lidí?

Bermudský trojúhelník není jediným místem, kde se beze stopy ztrácejí lodě. Oceán umí být krutý a plavidla klesají ke dnu z nejrůznějších důvodů. Většinou se však po nich najdou alespoň nějaké stopy. Parník SS Waratah však zmizel a nikdo neví kam. Již přes 100 let je záhadou, proč nedorazil do cíle.

Východní pobřeží Jihoafrické republiky je rozeklané a nebezpečné. Není divu, že tento kus země mezi Durbanem a Kapským městem dostal pojmenování “Divoké břehy”. A právě někde v těchto místech se SS Waratah ztratil. Dnes ho nazývají “africký Titanic”, narozdíl od nepotopitelného parníku však tuto loď nikdy nenašli.

SS Waratah sloužil pro účely přepravy cestujících z Austrálie do Evropy. Spustili ho na vodu 12. září 1908 a s váhou deset tisíc tun a délkou bezmála 180 metrů šlo o mohutné a stabilní plavidlo, kterému moře nemělo ublížit. V červenci 1909 se však ukázalo, že parník není nepotopitelný. Při zpáteční cestě do Austrálie zmizel krátce po nalodění v Kapském městě. Nenašlo se ani jedno tělo, 211 pasažérů a další desítky členů posádky se ztratily stejně jako samotná loď: beze stopy.

Mluví se o tom, že loď zasáhla extrémně vysoká vlna, převrátila ji dnem vzhůru, a to uvěznilo uvnitř všechny cestující i posádku. Je však otázkou, proč by se ani jediný člověk nenacházel na palubě. I kdyby se utopil, jeho ostatky by more vyplavilo na břeh. K ničemu takovému však nedošlo.

Přístavní záznamy z Durbanu říkají, že parník nakrátko zastavil ve městě a pak pokračoval v plavbě podél Divokých břehů. Následně měl zastávku v Kapském městě. Teprve v roce 1971 se našly dokumenty, které zmiňují, že v Durbanu se vylodili dva lidé. Jeden proto, aby si našel práci, a druhému se zdálo, že se SS Waratah potopí.

Parník u Divokých břehů zpozorovaly dvě lodě a vypadal v pořádku. Pak ale přišla noc a druhý den už se posádka neozvala. V oblasti, přes kterou se SS Waratah plavil, se občas vyskytují vlny s výškou i 18 metrů. Jde o výzvu i pro zkušeného kapitána, parník však byl dostatečně mohutný na to, aby takovým bouřlivým vodám odolal. Zvláštní je, že před potopením nepřišlo nouzové volání, nikdo z posádky rádiem nevolal o pomoc. Jako by se vše seběhlo během pár vteřin.

Některé teorie o zmizení plavidla hovoří o výbuchu topného tělesa a následném požáru, který se nepodařilo uhasit. Jiné tvrdí, že něco poškodilo kormidlo a neovladatelná loď se nedala správně natočit, aby odolala vlnám. Případně ji nekontrolovatelně odvlekly proudy až do antarktické oblasti. Parník měl dostatek zásob, aby na něm lidé mohli přežít klidně i rok. Horší bylo, že pokud se skutečně ocitl daleko na jihu a mimo plavebních tras, nezbývalo lidem nic jiného než čekat na zázrak. Nebo na smrt.

Sdílet:
Loading...