Nepublikované svědectví spojuje Alberta Einsteina s vyšetřováním létajícího talíře, který se zřítil v Roswellské poušti v létě 1947. Zajímavou zprávu plnou překvapivých informací zveřejnil v říjnu 2020 ufolog Anthony Bragalia.
Informace, které se objevují v poznatcích Bragalia, podporují svědectví Shirley Wrightové, bývalé sekretářky autora teorie relativity, který se přiznala k neuvěřitelným událostem, do kterých byl Einstein zapojen.
V roce 1993 bylo zaznamenáno přiznání, které nebylo nikdy zveřejněno. Přiznání přichází od asistentky Alberta Einsteina, která v něm uvádí, že ona i vědec byli na pokyn vlády v létě 1947 převezeni do Reswellu v Novém Mexiku, aby prozkoumali trosky a ostatky těl, které vznikly během havárie.
Shirley Wrightová později získala 2 doktoráty a téměř 50 let byla akademičkou na floridských univerzitách. Na sklonku života cítila povinnost odhalit pravdu pro dobro dějin lidstva. Dle svého přesvědčení zaznamenala a podrobně popsala cestu, kterou s Einsteinem podnikli v červenci 1947, aby prozkoumali loď a posádku z jiného světa.
Podle ufologa koloval tento příběh mezi „zainteresovanými“ léta, ačkoli identita svědka, který tento příběh vyprávěl nebyl nikdy odhalen. Klíčem k odhalení toho, že šlo o Shirley byl až její nekrolog, ve kterém byly informace shodující se se stručným popisem svědka. Jako například informace o její akademické kariéře apod.
Tajný výlet do Roswellu
Svůj příběh o Roswellu původně vyprávěl zesnulý výzkumník UFO Leonard Stringfield v anotacích své monografické série ‚ Stavová zpráva – UFO Crash Recoveries ‘, která byla soukromě vydána na začátku 90. let. V knize se objevuje Einsteinova asistentka s pseudonymem ‚Edith Simpson‘, aby ochránil její identitu a soukromí její rodiny. Ale Stringfield ve své knize také zmínil jméno výzkumnice, která se setkala s doktorkou Wrightovou na Floridě, aby s ní udělala rozhovor, ženu jménem Sheila Franklin.
Franklinová byla aktivní ve státní organizaci Mutual UFO Network ( MUFON ). Stringfield a Franklin spolupracovali na zdokumentování celého svědectví. Franklinová a Wrightová měli společného přítele. Díky tomuto spojení se Franklinová dozvěděl, že Wrightová a Einstein podnikli výlet do Roswellu. Jejich společný přítel proto zařídil, aby se Franklinová a Wrightová setkali. Franklinová zaznamenal její svědectví o Roswellu, a poté se dohodli na setkání v Miami na Floridě v listopadu 1993.
Ufolog Bragelia se řídil tímto vodítkem a měl přístup k jedné z kazet nahraných během jejich rozhovoru. Získaná data odhalují následující:
Wrightová vysvětlila Franklinové, že v roce 1947 byla vybrána z několika nadaných studentů, aby v létě 1947 pracovala pro profesora Einsteina. Prošla rozsáhlými bezpečnostními a referenčními kontrolami, protože její práce ji postavila do choulostivé pozice. Einstein si Wrightovou profesionálně oblíbil a bral ji všude. Pamatovala si Einsteina jako ‚laskavého, chápavého a přátelského ke všem svým studentům‘.
V červenci toho roku, kdy došlo k události, která se ji doživotně vryla do paměti, doprovázela Einsteina na „krizovou konferenci“, která se konala na letecké základně jihozápadní armády za účasti armády a dalších vědců.
Letěli z Princetonu do Chicaga pravidelným letem, odkud jeli dalším letem na malé civilní letiště. Když přistáli, pršelo a plukovník je vezl snad 80-120 kilometrů přes poušť na základnu. Byli převezeni do přísně střeženého hangáru. Tam si Wrightová a Einstein uvědomili, že mají co do činění s něčím nadpozemským.
Slavný fyzik byl zřejmě naverbován americkou vládou, aby prozkoumal létající talíř, který se zřítil v Roswellské poušti. Informace, které Bragelia nabízí níže, pokud jsou pravdivé, jsou opravdu mimořádně:
Popsala loď uloženou v hangáru. Bylo to kotoučové, poněkud konkávní. Jeho velikost zabírala čtvrtinu podlahy hangáru. Loď se zdála být na jedné straně poškozená. Řekl, že se bohužel nemohl dostat tak blízko, aby viděl podrobnosti, protože loď byla obklopena strážemi, fotografy a specialisty, kteří ji studovali. Wrightová řekla, že tělo lodi bylo to, co bychom dnes nazvali docela reflexním materiálem, ale když jste se k němu přiblížili, bylo docela neprůhledné. Oba byli velmi zvědaví, jaké materiály to jsou.
Wrightová měla konkrétně v rozhovoru říct následující:
„Einsteina vůbec neznepokojovalo, že viděl skutečný důkaz mimozemského života. Nezaznamenala jsem do svých poznámek počáteční komentáře, ale řekl něco ve smyslu, že ho nepřekvapuje, že přicházejí na Zemi a že mu to dává naději, že se můžeme dozvědět více o vesmíru. Řekl, že kontakt by měl být přínosem po oba naše světy.“
Nicméně Wrightové a Einsteinovi bylo ukázáno ještě mnohem víc. Teď přichází nejúžasnější část celého příběhu. Uvnitř hangáru letecké základy byli také mimozemští tvorově a Wrightová se o nich zmínila:
„Některým specialistům bylo dovoleno je vidět zblízka, včetně mého šéfa. Pro mě vypadali všichni stejně, všech pět. Byli asi pět stop vysocí, bez vlasů, s velkými hlavami a obrovskýma tmavýma očima a jejich kůže byla šedá s lehkým nazelenalým nádechem, ale většina jejich těla nebyla odhalená, protože byli oblečeni v přiléhavých oblecích. Ale slyšel jsem, že nemají pupek ani genitálie.“
Později během jejich pobytu nastala ještě jedna mimořádná situace, kterou popisuje:
Byli jsme eskortováni v džípech asi 80 kilometrů přes poušť do osamělé izolované budovy se strážemi u dveří. Když jsme vstoupili do budovy, důstojník nás přivítal v oblasti, kde se uniformovaný a zdravotnický personál shromáždil kolem nosítek, na kterých se nějaký tvor potýkal s bolestí. Tvor vydával podivné zvuky, ale nemluvil.“
Sama Wrightová si držela odstup, ale popsala ho jako šedavého dvounožce, možná trochu lidštějšího než ti, které předtím viděla. Jeho trup byl groteskně nateklý. „Musel to být nedávný případ, ale nic mi neřekli a krátce nato nás všechny vyhodili z areálu.“
Wrightová řekla v rozhovoru s Franklinovou, že později slyšela, že tvor přežil. Einstein měl oprávnění, díky kterým měl podat zprávu, kterou nesměla vidět a byla vyzvána by držela jazyk za zuby. Přestože ani ona ani Einstein nic nepodepsali, bylo jim připomenuto, že se zaslíbili mlčenlivosti.
Wrightová také zmínila, že celý výlet do Roswellu byl smeten ze stolu, nikdy nebude existovat žádná písemná dokumentace o této cestě a jakýkoli důkaz, že k ní došlo, bude jednoduše vymazán.
Einsteinova asistentka se obávala možnosti, že v určitých čase po události bude nadále tajně sledována, a že ji ani jejímu okolí nedají úředníci pokoj.
Jak moc pravdivé je svědectví Wrightové?
Jakou pravdu však nabízí toto velkolepé svědectví, které zaplete jednoho z nejvýznamnějších vědců 20. století do aféry z Roswellu? Bragalia o tom nepochybuje: „Když posloucháte její hlas a chování, její příběh vám připadá jako něco, co se skutečně stalo. Když Wrightová odpovídá na vyhrocené otázky Franklinové, odpovídá konzistentně. V ničem se neztrácí.
Kromě Stringfieldových monografií použil tento autor vzpomínky Franklinové založené na jejich poznámkách a vzpomínkách na rozhovor. Ty byly poskytnuty jak telefonicky, tak e-mailem.
Nutno podotknout, že Wrighotová ani neměl důvod si toto vymýšlet. Vyprávěním svého příběhu nic nezískala. Nedělala to pro peníze, nehledala slávu, protože její příběh je plně vyprávěn až tady a teď po její smrti.