Zámek Písková Skála, skvost na vrcholu Orlího Hnízda

Rate this post

Zámek Písková Skála se nachází ve vesnici Sułoszowa, nedaleko Krakova, konkrétně pak v národním parku Ojców. Zmíněný zámek je dnes velmi oblíbenou turistickou atrakcí na Stezce orlích hnízd. Za pozornost stojí také jeho historie a architektura.

Historie zámku Písková Skála

První zmínka o zámku pochází z roku 1315 v listině, kterou vydal Władysław Łokietek, a objevuje se pod německy znějícím názvem – „Peskenstein“. Tuto zmínku je třeba zkombinovat se zbytky opevnění nalezených ve vesnici Sułoszowa, které pravděpodobně nechal postavit Henryk Bearded během bojů o krakovský trůn.

Šlo o opevnění, jehož úkolem bylo střežit silnici spojující Krakov se Slezskem. Podobnou funkci vykonával nový zámek, postavený na současném místě zásluhou Kazimíra Velikého v první polovině čtrnáctého století. Tehdy byla postavena královská strážní věž, která se skládala z horní a dolní části.

Horní zámek už ale dnes neexistuje, stál na nepřístupné skále, které se dnes říká „Dorotka“. Dolní zámek se však nacházel v místě dnešního renesančního nádvoří. Až do konce 14. století byla Písková Skála v královském držení.  Navzdory tomu došlo v 15. století k dalšímu rozšíření zámku, hlavně jeho obranného systému.

V první čtvrtině 17. století hrad několikrát změnil majitele, a nakonec se stal sídlem Jana Zebrzydowského. Další rozšíření zámku provedl jeho syn – Michał Zebrzydowski. To vše však nestačilo, protože v roce 1655 zámek bohužel neodolal útoku švédských vojsk, a proto byl dobyt, zničen a vydrancován. Noví majitelé se postarali o jeho obnovu a navrácení bývalé slávy.

V polovině 17. století se Písková Skála stala majetkem rodiny Wielopolski. Potomci tohoto rodu však nepovažovali zámek za hlavní sídlo, spíše sem zavítali vždy jen u příležitosti lovu.  Ve druhé polovině 18. století se na tomto zámku usadil Hieronim Wielopolski a měl zde svoji truhlářskou dílnu. Zámek, který byl trochu opomíjen a poničen požárem v roce 1718, byl za vlády Hieronima Wielopolského důkladně zrekonstruován a přestavěn.

Dalšími majiteli byla rodina Mieroszewski – od roku 1842. Jan Mieroszewski měl syna Sobiesława, během jehož vlády byl zámek dvakrát zničen. Poprvé to byl požár v roce 1850, který způsobil zřícení nejstarší části rezidence, a to horní hrad na skále Dorotka. Renovační práce ještě nebyly dokončeny a v roce 1863 zámek během lednového povstání opět trpěl v důsledku carského dělostřeleckého útoku. V noci z 3. na 4. března 1863 se na hradě odehrála bitva. Poté Sobiesław Mieroszewski provedl renovační práce, které dodaly Pískové skále módní novogotický ráz.

Poté, na konci 19. století, již opomíjený zámek rodina Mieroszewski prodala, ale noví majitelé jej nedokázali udržet.Pískovou skálu před úplným zničením zachránila pro ni speciálně vytvořená akciová společnost, která hrad koupila a udělala z něj exkluzivní penzion. Nejdůležitějšími iniciátory tohoto podniku jsou Adolf Dygasiński, lékař Józef Zawadzki a akcionáři pocházející z několika vlivných varšavských rodin.

Penzion na zámku fungoval v letech 1903-1939. Poté za německé okupace majitelé zpřístupnili sirotčinci hotelové pokoje na zámku. Po druhé světové válce potkal zámek osud podobný mnoha dalším hradům, palácům a panství. Nejprve byl předán ministerstvu zemědělství a v roce 1950 jej převzalo ministerstvo kultury a umění a poté začaly a následně pokračovaly důkladné renovační práce.

Sdílet: