Možná jste už o něm slyšeli, možná ne. Adamův kalendář je ale nejstarší člověkem vyrobený „nástroj“ svého druhu, který je často označováno jako „Africký Stonehenge“. Předchází jak Velkou pyramidu v Gíze, tak i Stonehenge o několik tisíciletí. Megalitický kruh o průměru 30 metrů najdeme v Mpumalanga v Jižní Africe a podle historických pramenů je starý více než 75 000 let.
Po celém světě najdeme desítky podobných kamenných kruhů. Pravda je ale taková, že právě Adamův kalendář je jediným příkladem plně fungujícího megalitického kamenného kalendáře na světě, který je do značné míry neporušen. Kromě něj ukrývají hory jižní Afriky tisíce kamenných ruin. V roce 1891 dokonce anglický průzkumník Theodor Bent vyčíslil jejich počet na neuvěřitelné 4000.
To byl ale jen začátek. Do roku 1974 se odhadovalo, že je v horách ukryto více než 20 000 ruin megalitických staveb. V současné době Micheal Tellinger, vědec a historik, odhaduje tento počet na více než 100 000. Mnohé z nich jsou zničené natolik, že nejde určit k čemu sloužily, drtivá většina ale stále zůstává propojena rozsáhlou sítí kanálu, o nichž historici mylně smýšlejí jako o „silnicích“.
Propojené megalitické ruiny jsou zakotvené v téměř nekonečném poli starých zemědělských teras, které je obklopují. Adamův kalendář je považován za nejznámější. Mezi africkými šamany se mu přezdívá „Místo narození Slunce“.
Vůbec poprvé na toto místo upozornil jihoafrický pilot Johan Heine v roce 2003. Pravidelně létal nad horami Mpumalanga v Jižní Africe, předmětem jeho zájmu byli podivné kruhové kamenné struktury, roztroušené po celém regionu. Aby se o nich dozvěděl víc, začal je fotografovat. Když snímky konzultoval s odborníky, bylo mu řečeno, že se jedná o pozůstatky výběhů pro hospodářská zvířata, která zde po sobě zanechala civilizace Bantu.
Dnes je ale tato teorie velmi diskutabilní, protože africké struktury neodpovídají žádným dosud známým typům výběhu pro zvířata, vybudovaných touto kulturou. Lidé Bantu je totiž obvykle stavěli z trnitých keřů s jasným vchodem a východem pro dobytek. Megalitické struktury však žádné vchody ani východy nemají.
Letecká nehoda odkryla poklad
Konkrétně Adamův kalendář byl objeven jen díky letecké nehody jednoho z členů Heineho posádky. Když se Heine vydal hledat jednoho ze svých pilotů, našel ohromný kruh postavený z velkých kamenů. Po chvíli si uvědomil, že megality jsou v přesné symetrii se severem, jihem, východem a západem, stejně jako s rovnodenností a slunovraty. Směrem k východu slunce byly zarovnány nejméně 3 kameny, na západní straně byla zase v zemi u kamenů díra. Po týdnech a měsících pozorování si Heine uvědomil, že má před sebou s největší pravděpodobností kamenný kalendář.
Fascinující je také fakt, že Adamův kalendář je plně funkční dodnes. I jeho původní tvar je stále viditelný ze satelitních snímků. První výpočty stáří kalendáře byly provedeny na základě vzestupu souhvězdí Orionu. Země kolísá kolem své osy, takže hvězdy a souhvězdí mění svůj úhel na noční obloze cyklicky. Tento cyklus se završuje přibližně každých 26 000 let. Díky těchto údajů bylo zprvu stanoveno stáří kalendáře na nejméně 75 000 let.
Další výpočty se uskutečnily v roce 2009 a odhadují věk na nejméně 160 000 let. V potaz byl brán nejen vzestup Orionu ale také eroze, která některé kusy kamenů značně poškodila. Ovšem údaje o stáří kalendáře jsou jedinou konkrétní informací. Stále existuje mnoho věcí, které nejsou plně pochopeny. Jako například civilizace, která stojí za jeho vybudováním. Jak kalendář sestavili s takovou přesností a jaké nástroje použili k přepravě jednotlivých monolitů. S nástupem chytré technologie ale může jít jen o otázku času, než budou veškeré otázky ohledně Adamova kalendáře vyřešené.
Zdroj: HS