Už více než sto let je nikdo neviděl. Kam zmizely irské korunovační klenoty?

Záhada krádeže irských korunovačních klenotů má již více než sto let. Dodnes je nevyřešená. V červnu 1907 klenoty zmizely a dodnes je nikdo neviděl. Pokud se i objevily na černém trhu, prodávající i případný kupující nikdy nepromluvili. Kdo mohl mít zájem ukrást nesmírně drahé šperky?

Irskými korunovačními klenoty se nikdy nekorunovalo. Ve skutečnosti byly jedním z reprezentativních znaků Řádu svatého Patrika, což však nic nemění na jejich symbolické hodnotě. Klenoty věnoval Řádu král Vilém IV. v roce 1831 a zřejmě sestávaly s diamantů jeho manželky, královny Šarloty.

Klenoty, jejichž cenu tehdy noviny New York Times odhadly na 250 tisíc dolarů, ukradli přímo z Dublinské zámku. Shodou okolností mělo tehdy jen pár metrů odtud sídlo ředitelství detektivů, ale také v červnu 1907 očividně platilo, že pod lampou bývá největší tma. 

Klenoty naposledy viděli 11. června, krádež vyšla najevo až o tři týdny později, když měl přijít do Dublinu na Mezinárodní výstavu britský král Eduard VII. s manželkou Alexandrou. Panovník měl v programu i povýšení lorda Castletowna do rytířského stavu a jeho začlenění do Řádu svatého Patrika. Pro ceremonii byly nezbytné i klenoty, ale když před královým příjezdem do Dublinu otevřeli trezor, byl prázdný. 

Eduarda krádež rozzuřila a museli ho dlouho přesvědčovat, aby návštěvu Dublinu nepřerušil a nevrátil se do Londýna. 

Samozřejmě okamžitě začalo rozsáhlé vyšetřování a nešetřilo se s označováním lidí jakožto zlodějů. Nepodařilo se však prokázat, že by někdo klenoty úmyslně ukradl. Začátkem roku 1908 se však ukázalo, že svůj nemalý podíl viny nesl královský herold, kterým byl v té době Arthur Vicars. Ten často vybíral klenoty z trezoru a předváděl se s nimi před hosty. Svědek dokonce vypověděl, že jednou ráno budil Vicarse, který to v předchozí večer očividně přehnal s alkoholem. Na krku mu visely irské korunovační klenoty. Královského herolda tedy zbavili funkce, ale krádež mu nedokázali. 

Sir Arthur Vicars

Ukázalo se, že trezor nebyl otevřen násilím a zloděj použil klíč. Existovaly jen dva klíče a oba vlastnil Vicars. Je však možné, že pachatel si v nestřeženém okamžiku vyrobil kopii klíče.

Vyšetřování také za možného viníka označilo Francise Shackletona, který v té době přebýval na dublinském zámku stejně jako Arthur Vicars. Shackleton měl sice skvělé alibi, neboť v době zločinu nebyl v Irsku, ale údajně krádež klenotů plánoval celé měsíce a nechal je ukrást profesionálním najatým lupičem. Vicars dokonce i ve své poslední vůli (zastřelila ho IRA v dubnu 1921 během irské republikánské války) označil za pachatele právě Shackletona.

Shackleton měl být v době krádeže klenotů až po uši v dluzích, a právě prodejem šperků měl získat peníze na vyplacení věřitelů.

Další verze vyšetřování označovalo za pachatele unionisty, kteří chtěli, aby v Irsku i nadále oficiálně vládl britský monarcha. Připravovaná samospráva jim příliš nevoněla a mohli si myslet, že zločin, který zesměšní Eduarda VII., ho zároveň donutí propustit svou vládu nad Irskem. Na druhé straně vyšetřovatelé podezřívali i republikány, kteří mohli plánovat zesměšnění okupačních britských vojsk právě tímto způsobem.

Ať je to, jak chce, klenoty se nikdy nenašly. V září 1931 však irské orgány obdržely dopis napsaný na velmi drahém papíře. Stálo v něm, že klenoty budou vráceny výměnou za výkupné. Opět se spustilo vyšetřování, policie ani média však nic nezjistili.

Legenda říká, že klenoty nechal ukrást samotný Eduard VII. a diamanty z nich se později ocitly v broži současné královny Alžběty II. Motiv takového jednání však už legenda neobjasnila.

Ještě v 80. letech policie občas obnovovala vyšetřování. Dokonce na základě výpovědi bývalého člena IRA rozkopali pole za Dublinem, kde měly být ukryty klenoty. Nic se však nenašlo a irské korunovační klenoty dnes zřejmě zdobí tajnou sbírku bohatého sběratele.

Zdroj: IrishTime.com