Tajný příběh osvětimského tetování

V roce 1942 dorazil do Auschwitz-Birkenau muž zvaný Lale Sokolov. Jeho úkolem bylo tetovat vězně, které nacisti nechali po příjezdu do tábora naživu. Práce Sokolova byla jednoduchá, ale nezapomenutelná. Škrábání čísel na ruce obětí, pomocí nesmazatelného inkoustu, se později stalo jedním z nejsilnějších a nejstrašnějších symbolů holokaustu.

Být tetovačem v koncentračním táboře znamenalo být o krok dál od smrti nežli ostatní. Lale také získal řadu výhod, jako je jednolůžkový pokoj, dostatečný příděl jídla a pití. Navíc po práci měl možnost využít svůj volný čas, jak chtěl. Pro oběti holokaustu byla čísla vrytá do kůže, nesmazatelnou připomínkou hrůz, kterým byli v koncentračních táborech dennodenně vystavováni. Jednoho dne Lale Sokolov, přezdívaný „Tetovač z Auschwitzu“, měl vytetovat číslo, které mu navždy změnilo život.

Čekala v čele řady, aby byla ocejchována navždy. Vystrašená, třesoucí se mladá dívka jménem Gita. Pro Laleho to nebyla jen oběť, ale láska na první pohled. Nejen, že se rozhodl kvůli dívky přežít, ale rozhodl se zajistit i přežití dívky, do které se bezmezně zamiloval. A přesně takto začíná jeden z nejsilnějších, nejodvážnějších a nezapomenutelných lidských příběhu holokaustu. Milostný příběh skrývající se za tetováním v koncentračním táboře Osvětim, napsaný spisovatelem Heatherem Mosriisem, je odkryt v knize „Tetovač z Auschwitzu“. Spisovatel byl v nepřetržitém kontaktu se Sokolovem po dobu tří let, než se podrobně probrali hrůznou minulostí a dostali se k neuvěřitelnému románu, který se zrodil uprostřed hrůzy holokaustu.

Je to příběh lásky a naděje uprostřed nelidské hrůzy. Lale Sokolov tetoval ruku Gity Fuhrmannové v roce 1942, během příchodu nové ženské skupiny. “Já jsem ji na rameno vytetoval číslo. Ona mi do srdce vytetovala své jméno.“ Krátce poté co se na Gitině rameni objevilo číslo 34902, začala dostávat díky osobní stráže Leleho, dopisy. Sokolov využil svého poměrně privilegovaného postavení, aby ji udržel naživu. Díky své osobní stráži tak Gitě posílal jídlo a vzkazy, dokonce se zasloužil o její přesunutí na lepší pracovní úsek.

Samotný Lale dorazil do Osvětimi, když mu bylo 26 let. Narodil se na Slovensku a pocházel z židovské rodiny. Na venkově se naučil řemeslu díky francouzskému muži jménem Pepan, právě díky tomu a díky znalosti různých jazyků, si nacisté vybrali právě Laleho jako nástupce starého tetovače.

Mezi lety 1941 a 1943 tetoval všechny vězně, kteří byli vybráni k přežití, a díky této nové pozici se mu podařilo uniknout smrti. V roce 1945 ještě před příchodem Rusů, byla Gita schopná opustit tábor. Krátce poté udělal Sokolov totéž. Ještě téhož roku se znovu setkali a svou lásku stvrdili sňatkem. Časem se usadili v Austrálii, kde se jim v roce 1961 narodil syn. Léta držel Sokolov svůj příběh v tajnosti, bál se, že v očích druhých bude stejný jako nacisti. Teprve po smrti své ženy byl povzbuzen k tomu, aby svůj příběh vyprávěl. Kniha s příběhem Laleho Sokolova je popisována jako mimořádně dojemný, konfrontační a povznášející příběh.