Nikola Tesla, geniální vynálezce 19. a 20. století, tvrdil, že získává své nejodvážnější nápady z tzv. akašických záznamů – mystického „informačního pole“, v němž je podle esoteriků uložena veškerá minulost, přítomnost i budoucnost lidstva. Ze záznamů údajně čerpal nejen princip bezdrátového přenosu energie, ale také představy o rádiové komunikaci na jednoho či více kanálech, které v jeho době nikdo netušil, že jsou technicky možné. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že Tesla zachytil při svých experimentech podivné radiové signály z vesmíru, jež považoval za důkazy existence inteligentního života mimo Zemi.
Jeho odvážné myšlenky inspirovaly řadu autorů a výzkumníků, kteří se pokusili o skutečný kontakt s obyvateli jiných planet. Jedním z nich byl Ernest L. Norman, autor spisu „Pravda o Marsu“ (1956). Norman popisuje, jak se mu při každodenní meditaci v roce 1955 zjevil marťanský průvodce jménem Nur El. Ten ho údajně vzal na astrální výpravu na Mars, kde Norman spatřil rozsáhlá podzemní města propojená masivními kovovými tunely, těžce ionizovanou atmosféru plnou prachových bouří a dokonce i vulkány, některé z nich obrovských rozměrů. Zmíněná civilizace – menší vzrůstem (cca 1,4 m), mongolského typu – podle Nur El opustila svůj původní domov před miliony let a na Zemi prý založila předchůdce dnešní čínské rasy.
Záhadné havárie sond a teorie o zásazích „někoho shůry“
Zatímco Normanovy popisy zůstávají čistě anekdotické, mnohem hmatatelněji vzbuzují pozornost úspěchy i selhání moskevských a washingtonských kosmických agentur při průzkumu Marsu. V roce 1989 ztratila Sovětská svaz sonda Phobos II poté, co odeslala fotografie záhadného eliptického objektu poblíž měsíce Phobos, popisovaného jako „20 km dlouhý UFO stín“. Podobné nevysvětlitelné poruchy se o několik let později opakovaly u amerických misí Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander – obě havarovaly krátce před či během vstupu do atmosféry. Oficiální verze připisuje selhání technickým chybám (špatný převod jednotek, příliš strmý úhel vstupu), ale konspirační teoretici v tom vidí důkaz úmyslného zásahu „vyšší inteligence“, která prý nechce, abychom Mars prozkoumali.
Obavy z tajemných zásahů podporují i zvěsti o neidentifikovaných objektech zachycených na povrchu Marsu. Po ztrátě sondy Phobos II se objevily zprávy, že se fotografie zlomku sondy a okolí opakovaně upravovaly nebo zamlčovaly před zveřejněním, a někteří odborníci i novináři hovořili o „marsovských tunelech“ a artefaktech připomínajících podzemní stavby.
Skeptický a konspirační pohled: Kde hledat pravdu?
Na jedné straně stojí vědcům dobře známá princip Occamovy břitvy – opakované selhání sond vysvětluje jednoduše technikou a lidským omylem. Projekt SETI, který od Teslovy doby monitoruje vesmírné radiové signály, našel desítky záhadných tónů, ale žádný nebyl opakovaně zachycen, takže zůstávají s největší pravděpodobností produktem pozemského rušení nebo přírodními jevy. Zemské organismy i přístroje mohou generovat signály podobné těm z vesmíru.
Na druhé straně ale leží otevřené otázky – proč zrovna Mars budí tolik anomálií a proč tolik selhání právě u marsovských misí? Proč se objevují svědectví o fyzických kontaktech s marťany, ačkoliv nelze najít žádné hmatatelné artefakty? A nakonec: jak interpretovat sama Teslova slova o příchozích signálech a inspiraci, která mu prý proudila z nekonečných hlubin vesmíru?
Mezi těmito póly vědy a spekulace zůstává pozůstatek Teslova odkazu – podnět k dalšímu bádání a k otevřeným debatám o tom, co se skutečně děje za hranicemi naší planety. A možná právě v této nejasnosti spočívá největší tajemství – Tesla nás naučil ptát se, nikoli přestat hledat odpovědi tam, kde je nejtěžší je najít.