Ponorka v časové smyčce: během chvilky urazila přes 5000 km a její posádka zestárla o 20 let

3.5/5 - (4 votes)

Časová smyčka je definována jako oblast časoprostoru, která je v časovém rozměru částečně nebo úplně uzavřena sama do sebe. Takže se události uvnitř cyklicky opakují, a to i několikrát po sobě. Před několika desítkami let se do jedné takové smyčky údajně ponořila americká ponorka. Kde skončila a co se stalo s její posádkou?

Zda jsou časové smyčky skutečné či nikoliv, ponecháme na názoru každého z vás. Existuje hned několik příběhů dokazující jejich existenci. Ovšem nikdo si není jistý zda jsou historky skutečné, nebo si je lidé vymysleli jako jediné řešení nevysvětlitelných jevů.

Jedním z nejzajímavějších případů pádu do takovéto anomálie byl popsán v letech 1993. Ponorka amerického námořnictva plula Sargasovým mořem v běžném provozu v hloubce 65 metrů. Vše probíhalo jako obvykle. Ponorku doprovázely dva torpédoborce, které ji sledovaly. Z čista jasna se ale ponorka doslova vypařila. Piloti se pokoušeli s posádkou ponorky spojit, ale marně.

Až o několik hodin později se konečně objevil signál. Ze strany ponorky se ozval chraplavý hlas, nikomu nebylo jasné, kdo vlastně do vysílačky hovoří. Ukázalo se, že ponorka během krátké doby nějak uplula přes 5500 km a vynořila se v indickém oceánu. Zprávy z ponorky navíc obsahovaly informace o špatném zdravotním stavu celé posádky. Do určené oblasti přispěchalo několik záchranných lodí z Německa, Spojených států a Austrálie.

Posádka ponorky ohromená informacemi, které se k nim dostaly, nechápali, co se děje. Podle zpráv bylo veškeré vybavení ponorky vypnuté a pozvolna klesala na dno oceánu. Tento nečinný stav údajně trval několik hodin, pak se náhle pohon opět zapnul. Kapitán ponorky však do deníku zapsal následující.

„Najednou ponorka začala silně vibrovat, nikdo nebyl schopen zjistit příčinu tohoto podivného stavu. Netrvalo to déle než minutu a pak se vše uklidnilo. A najednou se na přístrojích ukázalo, že už nejsme v Sargasovém moři, ale asi sto padesát kilometrů od Afriky, v Indickém oceánu. Okamžitě jsem kontaktoval velení a požádal o povolení spojit se s Kuvajtem (nejbližší přístav v oblasti). Podle naší pozice jsme tedy za minutu urazili více než 4800 km. Neuvěřitelné.“

Co se stalo s posádkou?

Podle lékařských zpráv byla posádka silně podvyživená a testy prokázaly předčasné stárnutí. Během záchranných prací jednoduše stárli nekontrolovatelnou rychlostí. Během pár hodin o 15 až 20 let. Během jejich přepravy do Německa proces stárnutí stále pokračoval a většina námořníků zemřela. Příčinou smrti byla těžká podvýživa a selhání orgánů.

Další osudy zbytku posádky nejsou známy. Podle toho, co se novinářům podařilo zjistit od jednoho ze zaměstnanců německého výzkumného centra, do kterého námořníky převáželi, měli muži šedivé vlasy, ochablé svaly, zhoršený zrak. Zkrátka všechny známky stárnutí.

V roce 1993 napsali o tomto incidentu nejvýznamnější publikace té doby ve Spojených státech, Velké Británii, Německu a Francii. O tři měsíce později vyšel v těch samých publikacích článek to tom, že je celý příběh nepravdivý. A tak se společnost rozdělila na dva tábory. Jeden si myslí, že se celý incident skutečně nestal a že vše je jen výplodem něčí fantazie. A druzí, že jde o klasický případ časové smyčky.

Co si o příběhu, jehož pravost si už nejspíš neověříme, myslíte vy? Fantazie nebo časová smyčka?

Sdílet: