Patnáctiletá dívka slyšela a zaznamenala poslední sdělení Amélie Earhartové

Pokud jde o tajemné letecké katastrofy, existuje skutečně jen jedno jméno, které převyšuje všechny: Amelie Earhartová. Dokonce i nyní, více než 80 let po jejím zmizení, historici a nadšenci letounu nemohou přestat přemýšlet o tom, jaký byl její konec. Nás ale zaujala úplně jiná věc. Když se Amelie a její kopilot Fred Noonan řítili dolů, vyslali tísňový signál. A co víc, jejich volání o pomoc zachytila teprve patnáctiletá dívka, která byla v tu chvílí stovky kilometrů daleko.

Poznámkový blok Betty Klenckové

Náš příběh začíná v létě v roce 1937, konkrétně ve floridském městě St. Petersburg. V jednom z domů kde žije rodina Klenckova , sedí v obývacím pokoji na zemi patnáctiletá slečna Betty Klencková. Před Betty stojí rodinné rádio. Její otec sestavil dlouhou drátovou anténu o délce asi 18 metrů, která protíná sloup na dvorku se sloupem přes ulici. Anténa je natolik silná, aby zachytila přenosy silnější, než obyčejná rádia snesou.

Betty, jakožto veliký fanoušek létaní, a tedy i Amélie Earhartové, vyskočila do pozoru a začala řádně přepisovat vše, co ze zprávy pochytila. Zhruba tři hodiny seděla na místě, kde si dělala poznámky, zatímco signál vybledl. Když se dívčin otec ten večer vracel domů kolem šesté hodiny večerní, Betty mu okamžitě ukázala své poznámky, a vysvětlila mu, čeho byla svědkem odpoledne. Otec se okamžitě vydal do sousedního domu, aby zjistil, zda sousedé také zachytili onen signál. Bohužel pan Klenck byl jediný, kdo měl 18metrovou anténu. Později večer zavolal Bettyin otec pobřežní hlídku, dozvěděl se, že v oblasti, kterou Betty zachytila ve zprávě, už jsou lodě a vše mají pod kontrolou. Zjevně moc nevěnovali pozornost zprávě, že by patnáctiletá dívka mohla být jediným člověkem, který slyšel nejjasnější signál od nejslavnějšího pilota všech dob.

A co ve zprávě bylo? To není tak úplně jasné, protože zpráva nebyla slyšet celá a zřetelně. Nicméně dostatek podrobností z poznámek Betty odpovídá faktům, které známe, anebo o kterých předpokládáme, že se během posledního letu Amélie Earthartové staly. Je tedy velice nepravděpodobné, že by si dívenka příběh vymyslela, nebo nějakým způsobem přibarvila.

A jak přesné podrobnosti si Betty zapsala? Letadlo se naklonilo nad ostrovem Howland, Betty slyšela v rádiu, jak Amelie opakuje buď „W40K Howland port“ nebo „WOJ Howland port“. Dále zachytila dívka zprávy o tom, že Earthartová utrpěla mírné zranění, kdežto její kopilot Noonan byl zraněn o něco víc, dále slyšela zprávy o tom, jak letadlo rychle nabírá vodu. Mezi posledními poznámkami, které si Betty zapsala, byly tyto úryvky: „voda stoupá“, „vodu mám až po kolena musíme ven“. U kopilota se ozvalo „Já to nedokážu“ a „Jsi tu?“ poté, co se Noonan dokázal vyprostit z letadla a Amélie jej chtěla následovat.

Skutečnost, že tehdejší úředníci nevěnovali Betty Klenckové a jejímu přepisu pozornost, je jedna věc – ale skutečnost, že se pokoušela znovu, a znovu ukázat a prosadit své poznámky až do roku 2000, je věc druhá. V roce 1970 se soused Betty, pan John Hathaway spojil s Fredem Goernerem, ten před lety vydal velkou knihu o pilotech, aby poukázal na dívčiny poznámky. Odpovědí byl nezájem o údajně laciné, nepodložené poznámky. Uplynula desetiletí, další a další a na úsvitu dalšího tisíciletí zkusil Hathaway svůj pokus znovu. Tentokrát mířil výš. Vydal se do sídla Mezinárodní skupiny pro obnovu historických letadel (TIGHAR, vyslovuje se jako “Tiger”).

Bez TIGHAR, by svět pravděpodobně nikdy nevěděl o cenných poznámkách Betty Klenckové . A aby toho nebylo málo, jsou také zodpovědní za velkou sbírku mnoha dalších posluchačů, kteří slyšeli (nebo si mysleli, že slyšeli) hlasy Earhartové a Noonana. Celkově bylo nalezeno 57 lidí, kteří alespoň na chvíli pravděpodobně měli na druhé straně svého rádia Amelii Earhartovou. Mnohé z těchto komunikací jsou označeny jasnými indikátory identity pilota – hlavně proto, že se Amélie chytře snažila opakovat své jméno. Jiní mají méně zřejmé poznámky, včetně několika událostí, kdy pilot údajně vypínal a zapínal vysílačku a tím se přiblížil Morseovce. Nicméně, jak poznamenal TIGHAR, „Morseovka byla zachycena jen v jednom případě, ale zpráva byla nesrozumitelná, s extrémně špatným klíčováním. Ani Earthartová ani Noonan nepožili Morseovku správně.“

Celá událost tak spojila mnoho lidí po celém světe do jedné osoby, která slyšela poslední okamžiky jednoho z nejúspěšnějších pilotů všech dob.