Naplněná věštba – záhada plovoucí rakve

Anglicko-irský divadelní herec a dramatik Charles Francis Coghlan, který se narodil v roce 1842, byl v druhé polovině 19. století velmi populární na obou stranách Atlantiku. Na prknech, která znamenají svět byl však znám pouze v době, ve které žil, protože jeho tehdejší sláva nepřekročila 20. století.

Pro mnohé lidi v současnosti se však stal známý díky své předčasné smrti a tím, že se nějakou vyšší mocí dokázal v rakvi “sám vrátit” tam, kde chtěl být pohřben. Jeho posmrtný příběh patří mezi ty nejpodivuhodnější.

Tajemná věštba cikánky

Charles Francis Coghlan se narodil 11. června 1842 v Paříži a svou divadelní kariéru začal již ve svých 17 letech na letním turné s londýnským divadlem Sadler’s Wells Theatre, kde nejprve hrával vedlejší role. Postupem času se však stával stále známějším, až nakonec v roce 1876 debutoval na newyorské Broadwayi. Stal se slavným divadelním hercem i dramatikem.

Vyrostla z něj obrovská hvězda, která cestovala po celém světě. Během své úspěšné kariéry si prý dal od jedné cikánky vyvěštit z ruky svou budoucnost. Od ní se měl dozvědět, že by měl zemřít na vrcholu slávy a svůj klid nenajde, dokud se nevrátí domů. O tomto proroctví se často zmiňoval svým přátelům, ale nikdo cikánské věštbě i tak nevěřil. Jak se ukázalo později, naplnila se do puntíku, i když způsobem, který mnoho lidí překvapil.

Náhlá smrt a cesta domů

Poslední divadelní cestou Charlese Coghlan byla ta do texaského města Galveston na pobřeží Mexického zálivu, kde měl 30. října 1899 vystoupit v divadelní hře The Royal Box. K tomuto vystoupení však nikdy nedošlo, protože do Galvestonu přišel již s nemocí, zánětem sliznice žaludku. Byl hospitalizován ve zdejší nemocnici, kde po téměř měsíčním pobytu 27. listopadu 1899 umírá na srdeční selhání způsobené stresem právě z chronické gastritidy.

Náhlá smrt herce byla pro všechny jeho fanoušky šokující. Jeho tělo bylo uloženo na hřbitově v Galvestonu, odkud mělo být v nejbližších dnech převezeno na Ostrov prince Edwarda, což je nejmenší kanadská provincie. Právě zde si totiž Coghlan koupil své letní sídlo, a právě tam chtěl strávit svůj důchod. Několikrát mluvil i o tom, že by zde chtěl být pohřben.

Coghlanova manželka proto požádala pohřební službu v Galvestonu, aby manželovo tělo spálili a poslali do New Yorku, odkud měla být jeho urna převezena na Ostrov prince Edwarda. Jelikož však v Galvestonu kremace nedělali, byla tu rakev s hercovým tělem uložena v chladicím boxu.

Pro další problémy v Coghlanově rodině jeho tělo na hřbitově Galvestonu nakonec zůstalo dalších devět měsíců, až do osudného hurikánu, který ve městě Galveston udeřil v září roku 1900. Hurikán zpustošil celé město a zničil i zdejší hřbitov. Mnoho rakví, které byly umístěny v hrobkách, i v chladicích boxech voda odnesla na širé moře. Mnohé z rakví se už nepodařilo nikdy najít. A mezi nimi byla i rakev Charlese Coghlana.

A právě zde začíná neuvěřitelná pouť ostatků Charlese Coghlana. Jeho rakev měl údajně odnést na širé moře mořský proud jihovýchodním směrem, a měla se dostat až k břehům Floridy. Odtud rakev zachytil Golfský proud, který ji nesl podél východního pobřeží USA směrem na sever až se rakev po osmi letech dostala k východnímu pobřeží Kanady.

V říjnu roku 1908 rakev s ostatky Charlese Coghlana údajně našel rybář z Ostrova prince Edwarda. Rakev byla pokryta množstvím řas a lastur, a to, že jde o rakev nějakého Charlese Coghlana zjistil rybář ze stříbrné destičky, která byla na víku rakve. Věštba, kterou Charlesovi prorokovala cikánka, se tak do puntíku splnila. Alespoň to tak vypadalo.

Nebo bylo všechno jinak?

Tento podivuhodný příběh rakve s ostatky Charlese Coghlan má však jeden háček, a to dost podstatný. Jak se ukázalo později, celý příběh byl vymyšlen novinářem z New York Times, Robertem L. Ripley v roce 1929, a to přesto, že právě New York Times ještě 15. ledna 1907 přinesl zprávu, že Coghlanova rakev byla nalezena v močálech asi 29 kilometrů od Galvestonu, kde ji našla skupina místních lovců.

Rakev dokonce nebyla dřevěná, ale kovová, takže asi těžko by se mohla plavit přibližně 3200 kilometrů po Atlantiku až k pobřeží Kanady. Celý příběh si tak novinář Rober L. Ripley z nějakého neznámého důvodu vymyslel a většina lidí mu uvěřila. O smrti a pohřbu Charlese Coghlana si tak můžete najít ještě i dnes dvě verze, jedna je oficiální, nezajímavá a druhá neoficiální, která se však lidem líbí víc, protože je podivuhodná, a tím zajímavější. Kterou verzi příběhu si vyberete, je jen na vás.

Sdílet: