Lidé, obři a trpaslíci: teorie tří druhů lidí

Starý Zákon vypráví příběh, ve kterém drobný David porazí obřího Goliáše. Za použití pouhého praku skolil svého obrovitého protivníka a jako nečekaný vítěz se stal druhým židovským vládcem.

I když mnozí považují tento příběh za přibarvenou alegorii, nález nejstarších známých filištínských nápisů ukazuje, že obr Goliáš mohl skutečně existovat. Tento artefakt v podobě malého hliněného střepu byl nalezen v roce 2005 v Izraeli týmem archeologů z univerzity Tell es-Safi.

Na artefaktu jsou vyryta slova Alwt a Wlt, která podle profesora Aarona Demskyho odpovídají jménu Goliáš. Studie potvrzují, že rytina byla vyrobena kolem roku 950 př. n. l., což by podle akademiků studujících bibli znamenalo období asi do sedmdesáti let od uvedeného historického souboje.

Tento nález může starověkému příběhu dodat větší důvěryhodnost, a může zároveň vést k další ještě podivuhodnější doměnce. Člověk by se domníval, že pokud k epické bitvě skutečně došlo, Goliášova velikost musela být kvůli dramatickému efektu zveličena.

Avšak důkazy sesbírané během minulého století po celém světě naznačují, že existence skutečného obra nemusela být zas až tak úplně mimořádná věc. Tyto nálezy ve skutečnosti vedly některé znalce k domněnce, že lidské bytosti starověku mohly žít ve třech různých velikostech – obři, lidé a trpaslíci (hobiti).

Na podzim 2004 našla skupina výzkumníků pracujících v Indonésii pozůstatky rasy „hobita” měřícího jen něco málo přes jeden metr. Vědci určili, že tito malí lidé existovali zároveň s naším druhem až do doby přibližně 11 000 let př. n. l.

Výzkumný tým společně s indonézským paleoantropologem profesorem T. Jacobem pojmenoval tuto malou rasu homo floresiensis po indonézském ostrově Flores, kde byly kostry nalezeny. Někdo říká, že tito trpaslíci pořád ještě v džungli žijí, což mělo za následek nárůst počtu návštěvníků na ostrově pátrajících po oživlém mýtu.

Množství důkazů dosvědčujících existenci rasy obrů je dokonce ještě větší. Pozůstatky obřích lidských bytostí byly nalezeny prakticky v každé části planety: v Tunisku, Pennsylvánii, Texasu, Filipínách, Sýrii, Maroku, Austrálii a pohoří Urbasa ve Španělsku. Zřejmě nejznámějším a vědecky nejuznávanějších příkladem je „Jávský obr” nalezený jižně od Číny.

Podobné lidské pozůstatky byly nalezeny v jižní Číně. Tyto nálezy odhalily ohromné lidské tvory, kteří měli na každé končetině šest prstů. Zdá se, že tato podivná charakteristika není u této rasy lidí nic zvláštního, jak ukazují další příklady. V sovětské Gruzii byly nalezeny kostry mužů vysokých mezi 2,7 až 3 metry, kteří rovněž měli šest prstů na rukou i nohou.

Mezi biblické pasáže, které zmiňují existenci obrů, patří i Samuel 21:20, kde se popisuje tento prstový fenomén: „V další bitvě, která se odehrála v Gath, byl obrovský muž se šesti prsty na každé ruce a šesti prsty na každém chodidle, dohromady čtyřiadvacet prstů.”

Navzdory rozsáhlému množství kosterních důkazů, stejně jako vykopaných nástrojů a zubů, jež by podle normálních lidských standardů byly až komicky obrovské, se zdá, že pořád ještě není mnoho vědců, kteří by se studiem tohoto jevu zabývali.

Moderní svět často považuje zmínky ve starověkých textech a folklóru o takovýchto lidských rasách odlišných velikostí za produkt bujaré představivosti, ačkoliv mnoho různých kultur zaznamenalo velmi podobné případy. Ve světle mnoha různých artefaktů objevených po celém světě ale možná poznáme, že tyto „mýtické” příběhy mohly být ve skutečnosti přesnými popisy života oné doby.

Pokud takové rasy různých velikostí existovaly, proč byly tři a kam ty druhé dvě zmizely? Měli s nimi naši předci přátelské společenské vztahy nebo mezi nimi byla nevraživost? Pomáhali si nebo jeden druhého ignorovali? Jaké struktury měla jejich společnost? Prozatím se můžeme jen pročítat příběhy z dávné minulosti a přemýšlet, kolik mýtů ještě bude potvrzeno konkrétními důkazy a nálezy.

Sdílet: