Podivná, neviditelná katastrofa mohla roztříštit celou hvězdnou soustavu – a vědci se stále snaží pochopit, jak.
Vědci z Japonska a Spojených států identifikovali obrovský, záhadný oblak hmoty, který se ukrývá ve zdánlivě prázdné oblasti vesmíru – pouhých 300 světelných let od Země – a jeden z nejúžasnějších astronomických objevů nedávné historie. Globální vědeckou komunitu nezaráží jen velikost tohoto útvaru, ale i jeho nevysvětlitelný původ.
Pomocí ultracitlivých, nejmodernějších dalekohledů astronomové prozkoumali část hlubokého vesmíru, o které se věřilo, že je relativně prázdná – bez hvězd, planet nebo dokonce významných oblaků prachu. K jejich šoku objevili masivní nahromadění hmoty, které popírá téměř všechny známé zákony astrofyziky.
Tento gigantický oblak má odhadovanou hmotnost 3 300krát větší než celá naše sluneční soustava. Skládá se převážně z vodíku, oxidu uhelnatého, ledu a kovových prvků – přesně těch složek, které byste očekávali v planetách, hvězdách nebo zbytcích nebeských těles. Nicméně to, co chybí, je ještě zajímavější než to, co je přítomno.
Neexistuje žádný centrální objekt – žádná hvězda, žádná planeta, žádná černá díra – kolem které by tato hmota obíhala. Je to, jako by se celá hvězdná soustava roztříštila, její obsah se rozptýlil, a přesto nějakým způsobem zůstala v jednom hustém, přízračném shluku ve vesmíru.
Vědci ohromeni tím, co viděli
Přestože mají přístup k nejméně osmi hlavním vesmírným a pozemním dalekohledům, vědci stále zkoumají, jak by takový hustý a nespoutaný oblak mohl existovat ve vesmírném vakuu, aniž by byl roztahován gravitačními silami.
„Když obvykle vidíme tak masivní oblaka plynu a prachu, jsou něčím ukotvena – černou dírou, hmotnou hvězdou nebo dokonce kolektivní gravitací galaktického ramene,“ řekl japonský astronom Dr. Ono Kaši. „Ale tady nic takového není. Je se to tam tak vznáší“ dodává.
Ultrafialová záře detekovaná v oblaku naznačuje aktivní interakce mezi různými prvky, přesto nebylo nalezeno žádné definitivní jádro – žádný zdroj energie ani gravitační centrum – a to ani po komplexním multispektrálním skenu.
Byla tohle scéna kosmické apokalypsy?
Důsledky jsou děsivé. Vědci zvažují možnost, že v tomto prostoru kdysi existoval kompletní hvězdný systém – systém, který mohl zahrnovat planety, měsíce a možná i život. Pak v jednom katastrofálním okamžiku vše přestalo existovat.
Teorie sahají od přirozených až po extrémně spekulativní:
- Řetězová reakce supernovy : Silná exploze mohla zničit hvězdu a její okolní planety, ačkoli typické projevy, jako je neutronová hvězda, bílý trpaslík nebo černá díra, chybí.
- Srážka hvězdných systémů : Mohlo dojít ke srážce dvou sousedních systémů, což mělo za následek vzájemné zničení a rozptýlení hmoty.
- Pokročilé civilizace : Někteří ufologové a okrajoví vědci naznačují, že by to mohl být důkaz mezihvězdné války zahrnující technologie schopné zničit celé hvězdné systémy – událost podobná skutečné „Hvězdným válkám“.
„Tohle by nemělo být možné,“ říká americký astronom
Americký astrofyzik Dr. Steve Ballard, který na objevu spolupracoval, popsal nález jako „jeden z nejnapínavějších a nejznepokojivějších“ ve své kariéře.
„Vesmír je většinou prázdný. To není jen poetické – je to fakt,“ řekl Ballard. „Takže když najednou objevíme obrovský mrak – dostatečně masivní, aby se vyrovnal tisícům našich Sluncí – na místě, kde by nemělo být nic, nutí nás to zpochybnit to, co si myslíme, že o vesmíru víme.“
Co astronomy skutečně mate, je koherence oblaku. Přestože hmota postrádá gravitační kotvu, nerozptýlila se. Zůstává shlukovaná, což odporuje základním zákonům fyziky a termodynamiky.
Kde jsou zbytky zničeného systému?
Při typických událostech supernov vždy něco zůstane – bílý trpaslík, černá díra, pulsar. Ale zde není nic detekovatelného. To vede k dalším spekulacím, že ať už se stalo cokoli, bylo to buď nepřirozeně důkladné – vymazalo to dokonce i jádro z existence – nebo se jednalo o nějaký neznámý kosmický mechanismus.
Chemické složení oblaku dále podporuje teorii, že se kdysi jednalo o prosperující hvězdnou soustavu. Přítomnost vodního ledu a složitých molekul naznačuje, že zde mohly existovat planety – možná i obyvatelné.
Co bude dál? Záhada pokračuje
Astronomové prozatím mohou anomálii pouze dále pozorovat. V současné době probíhají snahy o detailnější skenování infračerveného a gama spektra v naději, že odhalí skryté stopy zhroucené hmoty nebo možná i exotické částice, které by mohly naznačovat neznámé fyzikální jevy.
Jedna věc je ale jistá: Něco masivního a nevysvětlitelného se stalo pouhých 300 světelných let od nás – kosmicky řečeno, přímo v našem sousedství.