Rok 2020 nebyl pro Mathieua, obyvatele Prince Albert v Kanadě, vůbec jednoduchý. Bez jakékoliv pomoci musel vychovávat sám svou desetiletou dceru, a navíc převzal zodpovědnost za péči o svou nemocnou matku. Prožíval nejtěžší období svého života, což si také později vybralo svou daň v podobě čtyř srdečních zástav. Nyní se rozhodl popsat co během zástavy prožíval.
Mathieu popsal, že byl pod zdrcujícím stresem a jeho vzpomínky na toto období jsou mlhavé. Jeho matka nedala najevo jak moc je nemocná, a proto byla pro muže její náhlá smrt velikým šokem. Byla pro něj vším, stabilním bodem v celém jeho rušném životě, a ten náhle zmizel. Sám se potýkal s cukrovkou a měl problém dodržovat přísná lékařská opatření. Zvláště pak pravidelnost inzulínu, mu dělala obzvláště problém.
Starost o dceru, úmrtí matky a každodenní život tak vedly k tomu, že často zapomínal na své dávky inzulínu a v horších případech jej neměl vůbec po ruce. Dne 10. října 2020 byl přijat do nemocnice kvůli kritickému zdravotnímu stavu. V tu chvíli jeho slinivka prakticky přestala fungovat, selhávaly mu ledviny a jeho srdce se zastavilo.
Během následujícího dne Mathieu prožil další srdeční zástavu, což si vyžádalo další resuscitaci. Následně musel být vrtulníkem převezen do jiné nemocnice. Během cesty přestalo jeho srdce po třetí fungovat. Po příletu do nemocnice upadl do kómatu, který trval tři týdny. Během tohoto období se lékaři snažili přesvědčit jeho bratra k podepsání formuláře o neresuscitaci v případě další zástavy. Vyjádřili silné přesvědčení, že Mathieuvy šance na přežití jsou mizivé. Navzdory tomu, se jeho bratr rozhodl nepodepsat.
A pak se Mathieu probral: „Pamatuji si, že jsem viděl obličej svého lékaře, měl ty nejkrásnější modré oči. Bylo to to první, co jsem viděl, když jsem se probral z kómatu. V tu chvíli můžu říct, že jsem toho muže miloval víc než svého bratra, protože jsem věděl, že jsem ve velkém průšvihu a že mi ten muž pomohl zpět k životu.
Po jeho utrpení mu lékaři vysvětlili, že jeho probuzení je vlastně zázrak. Jeho cesta k uzdravení však nebyla zdaleka u konce. „V krku jsem měl zapíchnutou vekou hadičku, nemohl jsem jíst, nemohl jsem sám na záchod, sotva jsem se hýbal. Doktoři mi řekli, že mě musí otevřít a ručně vyčistit trávící systém.“
Právě když se zdálo, že se Mathieu slibně zotavuje, zažil čtvrtou zástavu srdce. „Když se to stalo počtvrté, bylo vše jinak. Tentokrát jsem si vzpomněl, co se po zástavě stalo. Tehdy jsem zjistil, že vše, co se o posmrtném životě tvrdí, je pravda.“
Ve svém vyprávění pokračuje: „Ztratil jsem vědomí, a když jsem se probral, ocitl jsem se na velmi velkém bílém poli, kde jsem se vznášel ve vzduchu a kokem mě byly tmavé postavy. Když jsem se podíval na konec, byl tam tunel, do kterého všichni vplouvali. Řekl jsem si, že je to asi průchod pro mrtvé, a tak jsem tam chtěl taky. Celá scéna byla velmi klidná.
Najednou mi někdo, nevím kdo, řekl, abych se otočil. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, jak se ke mně přibližují ruce. Tohle mě donutilo zastavit. Podíval jsem se na své ruce a řekl „Ještě jsem neskončil“ a natáhl jsem se po ruce. V tu chvíli, kdy jsem se jí dotkl, jsem se probudil na JIP.“
Od doby, kdy se Mathieu ocitl na pokraji smrti, uplynuly dva a půl roku. Stále trpí dlouhodobými následky. Žije jen s jednou třetinou slinivky břišní, paměť už není stejná a občas má problémy s rovnováhou, tak silné, že naráží do zdí. I běžné domácí práce mu dělají problém.
Mathieuova cesta životem byla poznamenána mimořádnými výzvami, které ho vedly k zamyšlení nad konceptem posmrtného života. Jeho setkání se smrtí a resuscitací vyvolalo hluboké zamyšlení nad tím, co leží mimo naší pozemskou existenci.